Vážení sousedé,                                                                                              

chci  Vám touto cestou oznámit, že jsem již déle nemohl setrvávat jako radní   v Radě  městyse  Libice nad Doubravou a vzdal jsem se mandátu radního městyse Libice nad Doubravou.  Do komunální politiky jsem vstupoval s přesvědčením, a myslím si to stále, že každý neseme svůj díl odpovědnosti za dění v obci. Že dokážeme společně pracovat, podporovat se, vnímat jinakost druhých a přispívat tak k rozvoji obce.  Z mé strany  v tom  nejsou emoce. Abych předešel spekulacím a fámám, které by můj odchod z rady městyse mohly provázet, chtěl bych  napsat, že se nevzdávám  mandátu radního pro nedostatek  času, či z rodinných důvodů. Vnímám to tak,  abychom na druhé straně  viděli člověka s jeho osobním příběhem  a pokusili se vidět situaci –  problém očima toho druhého. To je myslím velký úkol pro nás všechny…. Proto  své pohnutky, vzdání se mandátu radního, hlouběji nespecifikuji a doufám, že  se i takto podaří uklidnit atmosféru v obci.  Omlouvám se těm, kteří doufali, že napíši konkrétněji své důvody, že je to pro ně moc všeobecné. Ale této „včeobecnosti“ bych se pro začátek držel, protože nastavuje pravidla vzájemného spolužití – společné směřování – cíle. Jde mi hlavně o otevřené společenství v Libici nad Doubravou, které  by dokázalo spolu  spolupracovat. Bez pomluv. Bez posměšků. Protože bez pokory k  jinému pohledu na řešení některých úkolů v obci a úctě  k předcházejícím generacím  to asi nepůjde, s vědomím, že i tato „malá“ (komunální) politika vytváří  základy pro  tu „velkou“, se kterou je většina z nás  tak nespokojená, ale přitom se na tom „velkém“ dění i takto, kladně či záporně, podílíme.

V závěru se omlouvám všem, které jsem tímto svým svobodným rozhodnutím zklamal, ale pevně věřím, že budu platným členem Obecního zastupitelstva městyse  v Libici nad Doubravou.

S úctou  Petr JUN

Po uveřejnění tohoto komentáře jsme našli zajímavý článek, který vypovídá o vztahu některých z nás k třešňové aleji, přestože se nejedná o totožnou. Fragmenty ze školních let 1963 až 1972 / vzpomíná Jiljí Záruba – zde

Určitě většina z Vás znáte vynikající dílo od A.P. ČECHOVA „Višňový sad“. Pro občerstvení paměti bychom Vám tímto chtěli zprostředkovat zážitek z čtení tohoto díla. Jde o obsah tohoto díla, kde nakonec dojde k vykácení višňového sadu a rozpadu celé rodiny. Tento příběh není historicky pravdivý, ale pravdivě vypovídá o vztahu k základním lidským hodnotám. Na čem je postaveno hodnotové propojení s generacemi před námi. Co to vlastně znamená pro širší společenství? Přímo Vás to tímto navede do situace a dění v naší obci, kde nakonec zjistíte, že nejde pouze o sad, ale o podstatné věci, které potřebujeme k spolubytí…..slušnost, ohleduplnost, vztah k trvalým hodnotám přecházející z generace na generaci a z toho pramení pocit sounáležitosti…

Tento náš článek již nemůže nic změnit na tom, že jsme přišli zase o kus své svébytnosti a kus krásného místa, kam jste mohli jít na výlet, posadit se a odpočívat. Na jaře jste se mohli kochat rozkvetlými třešněmi a višněmi. Za horka , v létě, jste se mohli občerstvit plody a odpočinout ve stínu stromů, které zde rostly již 15 let a teď – není jich více . Zní to skoro jako pohřební řeč. Ono totiž o pohřeb v přeneseném slova smyslu jde…!!! Zastupitelé z minulého volebního období /rok 2006-2010/ odsouhlasili, že se tento pozemek převede do lesního půdního fondu v rámci pozemkových úprav. Zastupitelům se ale neřeklo, že se s tím vykácí i tento sad. Myslíme si, že kdyby zastupitelé tuto informaci měli danou při schvalování převodu tohoto pozemku do lesního, tak by tato změna asi neprošla /tuto informaci máme od zastupitele, který byl v zastupitelstvu v minulém období/. Můžeme být napadáni za to, že se nechováme jako správní hospodáři, že z lesního hospodaření bude výnos do obecního rozpočtu vyšší než z ovocného sadu…… Ale pokud dovolíte, tak Vám zde ukážeme výsledek hospodaření, jaký by měl být podle návrhu rozpočtu pro rok 2011 z naší fa. „Obecní lesy a zeleň Libice nad Doubravou“. Příjmy celkem činí 1 541 250kč. Náklady celkem jsou 1 098 000kč. Podotýkáme, že jde o návrh rozpočtu a navíc je v tom započítán ještě příjem ze školky, což ale ve výsledku našeho výpočtu může změnit pohled na věc jen o 10ti koruny. Ale pro jednoduchost výpočtu /může tam být i statistická chyba, protože jde pouze o návrh/. Takže po odečtení získáte výsledek, který říká, že zisk činí 443 250kč. Při výměře 190ha zjistíme, že roční výnos z jednoho ha lesa /lesních pozemků/ je zaokrouhleno 2 340kč/ha.

Chceme upozornit, že nepolemizujeme s výtěžností lesního hospodaření na 1 ha, jsme si totiž vědomi, že výtěžnost Městských lesů Ždár nad Sázavou je 1000kč/ha a Státní lesy se pohybují kolem 300kč/ha.

Bylo vykáceno více jak 40 ks ovocných stromů ve zdravém stavu, které již plodily. Při sponu těchto stromů /6krát 6/ zjistíte, že se jedná o výměru sadu 1440m2. Když si přenesete výtěžnost z jednoho ha lesa na tento pozemek, tak zjistíte, že roční přínos do obecního rozpočtu z tohoto „sadu“ ročně je až zanedbatelný, protože tento výnos po přepočtu z této rozhlohy by mohl být kolem 340kč z plochy vykáceného sadu. Tak zde vyvstává otázka, proč se tento pozemek v rámci pozemkových úprav převedl do lesního půdního fondu. Jestli tomu dobře rozumíme, tak tyto pozemkové úpravy se dějí kromě jiného, také v rámci protierozních opatření. Myslíte si že bylo nutné tento pozemek převádět na lesní půdu, když byl již zatravněn a stromy zde byly již 15 let vysázené?! Když přihlédneme k „výtěžnosti“ tohoto pozemku a porovnáme s efektem estetickým, morálním…, tak se nám na mysl vtírá myšlenka, že ten, co nechal tento sad vykácet, tak to provedl bez citlivosti a bez ohledu na generaci, kerá tento sad zakládala, že je činem velmi brutálním. Doufáme, že nejde o snahu zlikvidovat vše, co minulá generace pro nás chtěla zanechat /v pozitivním slova smyslu/. Pokud totiž nedokážeme navazovat na genarace žijící před námi a budeme chtít neustále dokazovat, že před “námi“ nic neexistovalo, tak nakonec nebudeme ani vědět kam patříme, kam bychom měli směřovat….

Jak se máte/ jak se Vám žije/ sousedé?..

Na veřejném zasedání zastupitelstva městyse, které se konalo 11.3.2011 jsme v závěru vyslechli příspěvek pana Bednáře (čtěte), toho času opět člena kontrolního výboru.  Jeho výtka byla směřována vůči našemu sdružení NOVÁ CESTA. Bylo nám vytýkáno nepravdivé naznačování, že o kauze kronika věděl již v létě roku 2010. Pokud si ale pozorný čtenář přečte první odstavec našeho článku „Pár slov ke kronice“, nic takového z něho nevyplývá. Naopak! Upozorňujeme, že kontrolní výbor byl časově omezen. Tento příspěvek bychom mohli chápat jako osobní výpověď p. Bednáře, protože v té době byl předsedou  kontrolního výboru. S jeho příspěvkem však nemůžeme  souhlasit, protože zde  říká věci, které nemůže dokázat a přesouvá vše do roviny úmyslů a tím celý tento problém zamlžuje. Tento příspěvek nic nevyřešil, nepomohl k posunutí v tomto střetu/ této záležitosti dále. Naopak, pokud se chceme k něčemu dobrat, musíme používat pouze fakta, která se dají ověřit. Nedotazovat se, proč někdo neinformoval dříve. Je snad špatný ten, kdo na špatnou věc ukáže, nebo ten kdo jí udělá? V závěru informuje všechny přítomné o svém přesvědčení o snaze zneužít tento problém k předvolebnímu ovlivnění občanů. I kdyby bylo úmyslem upozornit před volbami na absolutismus v souvislosti s neakceptováním rozhodnutí obecního zastupitelstva, který se nyní opět potvrzuje samovolným rozhodováním o tom, komu a jaké podklady předat a komu ne, nic to nemění na podstatě věci. Je to naprosto normální. Nejde tu o žádné ovlivňování občanů, ale otevření očí upozorněním na to, že něco není správné. Zdá se Vám správné utajování informací před ostatními občany? Nám ne. Myslíme si, že každý z nás, by měl mít možnost být informován o dění v obci. K čemu by potom bylo veřejné zasedání, kde se může každý vyjádřit, když nebude vědět, o čem se mluví.

Chceme, aby se přípravné materiály pro zastupitelstvo vystavily  na webové stránky městyse, samozřejmě s přihlédnutím k zákonným normám (např. Zákon o ochraně osobních údajů). A proč? Chceme totiž, aby se do jednání Zastupitelstva městyse Libice nad Doubravou zapojilo názorově co nejvíce občanů, kteří se na toto zasedání mohou připravit a jednání  připomínkovat.

Po velmi dlouhém jednání nebyla naplněna naše naděje na uklidnění. Přiznáváme, že se nám všem v tomto ovzduší  bude těžko žít a tento problém potáhneme hodně dlouho, protože křivdy bez snahy napravení a bez omluvy se těžko zapomínají. Taková byla i nabídka našeho řešení – veřejná omluva a opravný zápis. Nic takového se však nestalo.

Ale stále máme naději, že  dojde k omluvě a podání ruky…. Pokud se toto  nedokáže, tak je marné  naše snažení a k čemu nám bude „krásná vesnička-středisková“, ve které se nedá vyslovit svůj názor. Pokud ano, tak velmi těžko. Nebo už si  nedokážeme představit, jaké by to mohlo být? Potkat se, usmát se, podat si ruce, se zájmem spolu pohovořit…….Protože pokud se žije jen jednomu člověku v obci špatně, tak se  potom špatně žije celé obci.

Jak se máte /jak se Vám žije/ sousedé?

S nadějí se obracíme k zasedání Zastupitelstva městyse Libice nad Doubravou, které se koná 11.3.2011 v 18 hodin v zasedací místnosti na Úřadu městyse. S politováním zjišťujeme, že se situace neuklidňuje, proto navrhujeme toto řešení: aby neoprávněný zápis do kroniky byl graficky označen tak, aby na první pohled bylo zřejmé, že je „něco“ jinak. Dále aby byl připsán zápis k tomu, že tento zápis byl vepsán neoprávněně a  neoprávněnou osobou (jmenovitě). Protože pokud toto neuděláme, tak se může v budoucnu stát, že se někdo rozhodne změnit zápis např. tímto způsobem:

“Po volbách v roce 2010 se sešlo  vítězné sdružení nezávislých kandidátů Obec pro každého s dalšími dvěma sdruženími  Železné hory a Nová cesta. V povolebním jednání vítězné sdružení nabídlo zbývajícím dvěma po jednom mandátu  do Rady městyse Libice nad Doubravou. Podmínkou vítězného sdružení bylo držet se volebních výsledků. Pokud se na to podíváme zpětně, tak toto vítězné sdružení své podmínky, které dalo zbývajícím sdružením, nedodrželo. Při vyjednávání jsme si mysleli, že podmínky kladené „ protistranou“nám , jsou závazné i pro ně.  (alespoň mezi slušnými lidmi to tak funguje. Je to jako ve fotbale. Pravidla jsou daná a pokud hráč  jednoho mužstva bude  dělat i rozhodčího, kam to asi povede? Zápas se nedohraje….) Ale opak byl pravdou.  Toto nedodržení dohody vnímáme jako zasahování do suverenity jednotlivých sdružení a snahu o diskreditaci některých zúčastněných osob (jako pokus o odstranění těchto lidí z veřejného života obce). Jako prokádrovávání osob.. kdo je více, či méně vhodný pro jednání… „

Zdá se Vám tento neoprávněný zápis do kroniky obce absurdní? Nám ano. Na tomto příkladu je dobře vidět, jak jsou asi rozdílně vnímány události v obci. Proto by také neměla „vítězná strana“ psát kroniku a neměla by se dopouštět hodnocení jednotlivých událostí. Dále, když toto pominete to,   že jste si někdo „půjčil“ kroniku a neoprávněně zapsal tento zápis, tak tento způsob  jednání, doufáme, vypovídá snad jen o hlouposti, snad ne o aroganci a přehlížení základních principů fungování občanské společnosti. A teď musíte navíc  ještě  doufat, že se to neprovalí. A pokud ano, tak to musíte řešit. Jak? Třeba to rozmáznout do ztracena, zamlžit, nebo při tom obvinit další osoby…. A tomu chceme zamezit.

A co takhle za touto kauzou provést „tlustou čáru“ a pokračovat dále v normálním běhu obce. Ale bez pojmenování a popřípadě omluvy to asi nepůjde. Pokud se  shodneme na pojmenování a omluvě, tak se velmi přimlouváme za uzavření této kauzy bez personálních postihů.

Sdružení nezávislých kandidátů Nová cesta

Obecní dění letos na podzim rozhýbala kauza „ Obecní kronika“.

Nevnímáme tuto kauzu jako problém  pouze obsahový, ale hlavně jako  problém systémový.  Úkolem kronik, které jsou doplňovány  zápisy o důležitých událostech již po dlouhou dobu, je zanechat odkaz budoucím generacím. Protože obecní zastupitelstvo předložený návrh zápisu  schválilo, měl být tento zápis zapsán v nezměněné podobě bez stylistických úprav. Pokud  s obsahem, jako občan, nesouhlasím, pak je tu ještě opravný  prostředek. Mohu požádat o dodatečnou opravu v zápise, která bude vložena do sporného zápisu. Kronikář potom zapíše tyto dva rozdílné pohledy na danou problematiku. Nyní jsme svědky toho, že  do kroniky je  zapsán neodsouhlasený zápis. Nerozumíme  tomu, proč nebyl využit tento opravný prostředek, který zákon umožňuje? Je veliká škoda, že kronika, která  popisuje poměrně dlouhé období, je najednou přerušena v ději a je uložena do Okresního archivu v Havlíčkově Brodě a nelze již do ní dále zapisovat. Byli bychom rádi a trváme na tom, aby kronika, která se bude znovu zakládat, byla psaná ručním zápisem, a aby se toto sporné období zachovalo v jednotném novém svazku. Protože, pokud se pro toto období vyčlení nový svazek a ten ihned proběhne „skartačním řízením“ (tzn. uloží se do archivu), stane se majetkem Okresního archivu a občanům  se tím ztíží možnost nahlédnutí do tohoto období. V případě zájmu budeme muset vážit čas a cestu do okresního města. Dění kolem kroniky se potom jeví jako velmi podezřelé a vytváří to dojem manipulace s informacemi. Pak si začneme klást otázku: „Neděje se toto svévolné porušování i v jiných oblastech, které máme „informačně zamlženy“?“  Nutí nás to potom číst mezi řádky (jako Češi to umíme velmi dobře).

Máme obavy, že sdružení, „Obec pro každého“, má tu sílu tento problém rozmělnit, zamlžit a zamést. Proto se na ně obracíme  s tím, aby se pokusili uchopit  tento „problém“ jako selhání člověka v systému.  Aby to vnímali jako zkoušku, že systém opravdu může fungovat, ne že si  tento systém můžeme ohýbat  ….., že vzhledem k jejich hlasovací síle při jednání zastupitelstva mají vždy pravdu. S hlasovací silou jde ruku v ruce i odpovědnost. Máme na mysli odpovědnost i za mezilidské vztahy v obci, ne jen technické fungování obce.

A problém s kronikou se nám pěkně zamotal. Možná už se nám to nechce ani nijak řešit. Máme obavy, že to bude trvat hodně dlouho, než se k něčemu spravedlivému dobereme. Přistupme  k tomu  problému tak, že nemůžeme dokázat nic z toho, co „obaluje“ tuto kauzu. Jediné, co je možné dokázat je to, že byl zapsán neodsouhlasený zápis. A řešení je pak jasné.  Jde o přiznání, třeba o omluvu, třeba o podání ruky, třeba o úsměv, třeba o trochu humoru…. ( pokud to ještě jde, protože trvalé odvádění od podstaty tohoto problému, staví vyšší a vyšší bariery mezi jednotlivými stranami). Jde o vyvození důsledků. Jsme přece odpovědni za své jednání a chování. Samozřejmě můžeme  přece svobodně říci a napsat  svůj názor. Ano, samozřejmě, ale naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého.Toto jsou základy dobrého fungování mezilidských vztahů. Pokud  dokážeme říci lidem, kterým třeba i mírně řečeno nerozumíme: „Promiň, máš nějaký nápad, jak tuto věc řešit? Aha, Ty to vidíš jinak? No to jsem tak nemyslel….. Nechtěl jsem Tím ublížit…“ Možná tento způsob fungování vnímáte jako velkou slabost, ale když se nad tím hlouběji zamyslíte, pak poznáte, že je to velmi osvobodivé. Zkuste si to v rodině,  v sousedství, v práci.  ….Uvidíte, funguje to !!!

Jak se máte /jak se Vám žije/ sousedé?