k výročí nedožitých 80 let 4.10. 2016

 Chceme vzpomenout  nedožitých 80 let našeho bývalého prezidenta Václava Havla. Nepíšeme to  proto, abychom z něj dělali ikonu (podle jeho nejbližších přátel on sám by si to jistě  nepřál).  To nám však nebrání, abychom  si uvědomili, že nám tu chybí a především – v čem.

 Na počátku bylo Slovo – na tuto první větu bible napsal Havel esej o tvořivém významu Slova. A mně se asi vždy vybaví jeho pozorně naslouchající tvář. Až se mi chce parafrázovat: na počátku bylo – je – naslouchání. – To Havel uměl, naslouchat druhým lidem. Naslouchat tomu, co se děje ve společnosti, naslouchat tomu, co se děje třeba nenápadně mezi řádky. Rád poslouchal hudbu  (přátelil se s Joan Baezovou, se Suzan Vegou, s kapelou Rolling Stones a s dalšími,  kteří díky němu jezdili rádi do naší země). – Dříve, než člověk promluví, musí umět  naslouchat. Má-li porozumět. Má-li mít potom vůbec co říci. A to je něco, co nám dnes  schází. Naslouchání se nenosí. Nosí se druhého dostat tam, kam chci já,  překřičet, zválcovat, silou zahnat do kouta. Se ztrátou naslouchání se vytrácí jemnost, roste hrubost a agresivita.  Narůstá napětí a strach ze všeho jiného a cizího. Žijeme v propojeném, globalizovaném světě, ať chceme nebo ne a není jednoduché se v tom orientovat a v tom žít.  Naslouchání  a snaha porozumět však brání černobílému, třídnímu  vidění světa, brání před  ideologizací, učí přemáhat předsudky, naslouchání  komplikuje jednoduchá a silová řešení.  Je známo, že Václav Havel měl velkou potřebu radit se s druhými, mnozí mu to  vytýkají.   Já za tím naopak vidím vnitřní poctivost a výraz  odpovědnosti.

Nasloucháním vnášel Havel do našeho porevolučního prostředí důležitý rozměr, který on sám cudně nazýval výrazem „to, co nás přesahuje“. Tedy duchovní rozměr života. Upozorňoval tak, že život je bohatší a pestřejší, než konzumování zboží a že smyslem života není, jak se hlásalo, uspokojování životních potřeb. A také připomínal, že jako lidé jsme odpovědní.  Ivan  Klíma v Lidových novinách  ještě v době euforie sametové revoluce varoval před přílišným optimismem: lidé u nás žili dlouho  v materialistické společnosti, masírováni ideologií materialismu. A Klíma pokračuje: V době po obratu  bude mít člověk daleko větší možnosti uspokojovat nikdy nekončící materiální touhy. – Ukázalo se to jako jasnozřivé: hlavním tématem politiky se staly peníze, přichází podnikání bez morálky a skrupulí,  bezohlednost, dravost, konzumentský způsob života se úspěšně rozvíjí, takže vedeme v množství supermarketů a heren…  Havel si toto nebezpečí od počátku velmi dobře uvědomoval, proto připomínal význam kultury, duchovních věcí. Ve svém projevu k oběma komorám Parlamentu v Rudolfinu v r. 1997 říká: „Mluvím tu o kultuře v nejširším slova smyslu. …Tato kultura v nejširším slova smyslu se totiž neměří počtem báječných rockových hvězd, které nás navštěvují, či krásou šatů světových návrhářů předváděných u nás světovými modelkami, ale něčím jiným. Například tím, co křičí skinheadi v hospodě,  kolik bylo zlynčováno či zavražděno Romů, jak hrozně se někteří z našich spoluobčanů chovají ke svým bližním jen proto, že mají jinou barvu pleti. ….Není tomu tak, že by tu byla ekonomická základna, na jejímž rozkvětu se jaksi přiživuje kulturní nadstavba. Naopak: hospodářský rozkvět je přímo závislý na kulturnosti prostředí, v němž se dané hospodářství ocitá.“

O dva roky dřív, v r. 1995 říká v Parlamentu: „Všichni, kteří jsme se tak náhle ocitli v politice, si asi pořád ještě málo uvědomujeme, jak velký vliv má naše chování na celkovou atmosféru života u nás. Budeme-li pořád mluvit jen o penězích, nebudou se lidé starat o nic jiného než o peníze. Budeme-li předvádět apatický vztah k zákonu, bude k němu lhostejná i společnost. Nebude-li nám vadit, že porušujeme své sliby, budeme přispívat k tomu, že je budou porušovat i ostatní. Nebude-li nám vadit, že nejrůznější aféry či aférky nejsou nikdy pořádně objasněny, ukončeny, a nejsou z nich vyvozeny důsledky, pak se zasloužíme o obecné šíření apatie. Nebudeme-li k sobě laskaví a ohleduplní a nebudeme-li si navzájem nepředpojatě naslouchat, pak stěží něco takového můžeme očekávat ve veřejném životě jako celku.“

Slovo.  Když  jsem si nedávno pročítal Havlovy politické projevy, došlo mi, jak vysokou úroveň měly.  Neslyší člověk takové projevy. Jistě, Havel byl literát, uměl pracovat s jazykem. Ale   navíc je z textů cítit úsilí o vyváženost, o co nejvýstižnější reflexi, o co nejplastičtější analýzu skutečnosti, aby se nakonec dobral k jasnému  slovu.  Nezjednodušoval. Nastavoval pravdivé zrcadlo.  To lidé nemají rádi.  Jeho promluvy byly vlastně dost složité. Nepodceňoval své posluchače, nutil přemýšlet (otázkou je, kolik politiků na to mělo jeho texty chápat).  Další důvod, proč  některé politiky Havlovy projevy rozčilovaly byl myslím morální nárok, který na posluchače  vznášel.   Havel jako přítel Patočkův patří do linie českých osobností, jako Emanuel Rádl, Božena Komárková, kteří věděli, že slovo má zjevovat pravdu. Slovo  je moc bezmocných, nedá se umlčet.  Proto se za minulého režimu vládci takových slov, jako např. Charta 77, báli.  Václav Havel trpěl, když se slova záměrně používala ke lhaní. Zápasil s antijazykem, s frázemi. „Fráze organizuje život, fráze vyvlastňuje lidem jejich identitu, fráze se stává vládcem, obhájcem, soudcem, zákonem.“

         Ten, kdo něco říká, má   za svým slovem také stát.  A o to se Václav Havel  velmi snažil a k tomu  neustále vyzýval. Nebál se např.v  Rudolfinu parlamentu říci, že naším hlavním problémem je pýcha. Opět sklízel kritiku, že je moralista, ale když on si dobře uvědomoval, že politika a ekonomika se nesmí oddělovat od morálky.

         Slovo má moc, vytváří realitu.  Dobré , pravdivé slovo je životodárné,  má konstruktivní, stvořitelskou sílu (a lež rozkládá).   Se Slovem, s jazykem souvisí národní identita. Dnes myšlenka národa opět ožívá, ale nešťastným způsobem.  Vyvolává ji strach z cizího. Mnozí národovci chtějí národní identitu budovat na ozbrojování se, uzavření hranic, opuštění EU.   Havel ukazuje na jinou možnost:  budovat národní identitu,  svébytnost češství na jazyku (péče o jazyk a rozvíjení vlastní kultury). Ne na pistolkách. Ne na isolaci a provinčnosti, ale na tom, že se budeme ptát, co sami můžeme nabídnout (že můžeme sami něco nabídnout, to on sám dokázal, když jeho myšlenkám se zájmem naslouchali po celém světě). Jako národ máme  odpovědnost spolu s ostatními, nemůžeme si jenom vychytrale brát výhody a před spoluodpovědností infantilně a sobecky uhýbat, nebo dokonce na širším celku EU vychytrale parazitovat a zároveň ji rozkládat zevnitř.  Havel proslavil naši zemi po světě (podobně jako Masaryk) svou tvorbou a svými myšlenkami (jazykem).  Starosta New Yorku nedávno prohlásil 28.9. za den Václava Havla za celosvětový přínos v zápase  o lidská práva a svobodu…..

         A napadly by vás další důvody, proč Havel chybí.  Jenže, jak říkají jeho přátelé, to je přesně to, co by on nechtěl. Jednak měl svoje stíny, jako každý jiný. Sám  dobře věděl, že každý v člověk má v sobě  dobro i zlo. Proto mohl zůstat pokorným a nikdy by nedělal to, co je dnes běžná metoda politiků, kteří chtějí být za každou cenu zvoleni: svoje problémy, svoje stíny, vlastní strachy externalizovat, promítat tu jednou do sluníčkářů, tu do imigrantů, tu do Merkelové.   Havel nikdy neoslovoval to nízké v lidech,  nebrnkal na nízké pudy,  šlo mu o to naopak člověka  povznést.

         Václav Havel by tedy  nebyl rád za tu otázku, proč a v čem nám chybí. On by byl nejraději, kdyby nám nechyběl a my se uměli postavit na vlastní nohy Poradit si v době, kdy je mnoho otázek a neklidu a nešilhat po někom, kdo to za nás vyřeší.  A tady bych chtěl zmínit  poslední věc,  za kterou byl Havel rovněž kritizován. Totiž téma občanské společnosti. Havlovi se vytýká, že vlastně nerozuměl klasické politice s politickými stranami a že to snad ani nechtěl. Že měl jen slabost pro nějaká hnutí. Domnívám se, že je to nepochopení. Havel pouze akcentoval to, co je důležité a co je opravdu základním kamenem každé zdravé společnosti (a co se komunistický režim snažil dlouhá léta vymýtit).  Tím jsou stateční lidé, angažovaný občan, který je aktivní a odpovědný. Zajímá se, není lhostejný, jeho svět nekončí za dveřmi vlastního bytu. Nebojí se, nechce být pouze jako ovce, která vyhlíží, kdo jí co naslibuje a za ni údajně vyřeší. Demokracie je náročná. Je třeba, aby se v ní angažovali všichni. U jednotlivců to začíná (není pravda, co se říká, že pád komunismu způsobila lhostejná, mlčící většina v normalizaci).  Kdo se zlu nepostaví, ve skutečnosti s ním spolupracuje. A dnes, v době, která také v něčem připomíná normalizaci, to platí stejně.  A je dobré,  když  jednotlivci zjišťují, že nejsou sami, že se můžou sdružovat, naslouchat, dělat dobré věci, hledat naději a především nezahořknout a nerezignovat. A tak bych chtěl zakončit citátem V. Havla. Je to citát, který mám snad nejraději:„ Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Jestli si dnes připomínáme, že jsou věci, které mají smysl (připomněli jsme si naslouchání, přesah, slovo a občanskou společnost),  pak  zde  snad  nejsme   zbytečně.

Napsal nám – bratr Jan

_6.10.2014

.

admin: Ahoj Petře. Je tu nové volební období a Ty už rezignuješ dříve, než se začalo? Není to trochu divné? Víš, že opakovaný vtip už není potom vtipem!?

PJ: Ke své rezignaci jsem došel po zralé úvaze. A věř mi, že se mi moc vtipkovat nechce, protože se mé rozhodnutí povrchním pohledem může zdát divné. Vedl mě k němu především těsný volební výsledek v našem sdružení nezávislých kandidátů NC. Svým rozhodnutím chci upřednostnit Martina Málka, který se v letošních komunálních volbách umístil těsně za mnou. Před čtyřmi roky byl právě on iniciátorem vytvoření sdružení. Celou tu dobu plnil funkci důležitého článku našeho řetězu. Jednoduše řečeno, bez něho by toto sdružení nikdy nevzniklo a nebylo by životaschopné. Proto jsem se rozhodl podat rezignaci na mandát zastupitele v naší obci. Svojí rezignací chci umožnit Martinu Málkovi postoupení na místo zastupitele. Jsem si jist, že bude platným členem zastupitelstva. Určitě však chci i nadále s ostatními spolupracovat a diskutovat o problémech, úkolech a možnostech jejich řešení.

admin: Co se týká nového zastupitelstva, máš nějaké přání?

PJ: Ano, mám. Přál bych všem zastupitelům, aby jejich rozhodování i hlasování byla smysluplná ve prospěch obce. Aby dokázali odhlédnout od svých osobních zájmů, nevraživosti a ambicí. Aby se vítězné sdružení nebálo dát kontrolu opozici. Protože jedině takovou kontrolou může získat potvrzení své pravdivosti. Pokud se takové kontrole budou bránit, pak sami nad sebou vysloví otazník vědomi si své slabosti. Ale já doufám, že zvítězí zdravý rozum a ne ješitnost. Svoji jistotu a sílu mohou dát najevo právě tím, že se nebudou bát takové kontroly, protože je vše tak, jak má být. Nebo ne?

admin: Děkuji Ti za odpovědi

_6.11.2014

.

„Zapomenuté“. Tak by se mohla jmenovat naše malá vesnička vysoko v horách. Pár kamenných domků, ke každému malé pole, dokola pastviny, na nich bílé ovečky, a jinak už jen hluboké lesy.

Ještě hospoda. Malý kostelík, do kterého v neděli přijíždí farář z údolí jedinou úzkou cestou, která k nám vede.

To je naše vesnička. Dlouho se tu nic zvláštního nestalo.

Ale – před pár dny… zmizel kronikář.

Náš kronikář… Nikdo neví, kolik mu bylo let, byl nejstarší ve vsi. A co kdo pamatuje, vždycky psal kroniku. Pečlivě do ní zapisoval všechno, co se ve vesnici stalo. Narození, svatby, křty, pohřby, výsledky voleb, kdo byl starostou… A spoustu dalšího. Byl se svou kronikou trochu i „advokátní kanceláří“. Zapisoval do ní dluhy, které jedni u druhých udělali a jestli je už splatili.

Do předvčerejška jsme ho vídali denně, sedával v hospodě u kamen, mlčel, poslouchal, co se říká, a psal si a psal. Kdo ví, co všechno do kroniky napsal!

Náš kronikář… A teď už ho dva dny nikdo neviděl. Prostě zmizel. Nestalo se mu něco?

Jestli neměl nepřátele? To mohl mít!

Třeba přímo našeho starostu. Říká se, že ten za fašistů udal několik partyzánů, za komunistů vystěhovával oba větší rolníky. To všechno v kronice určitě bylo. Teď se o starostovi říká, že zpronevěřil vesnické peníze. To v kronice bylo asi taky. Starosta, ten měl důvod kronikáře nenávidět. Však několikrát po kronikáři kroniku chtěl, že ji uschová na radnici, ale ten mu ji nevydal. Kdosi v hospodě řekl, že včera ve vesnici potkal muže s modrýma chladnýma očima, že si starosta možná najal nájemného vraha.

Ale kronikář mohl mít nepřátel víc. Jak řekl hospodský: popřít se dá všechno, problém je, když je to zaznamenané.

Však kronikář také sedával za kamny víc a víc sám a lidé před ním víc a víc mlčeli. Už s ním mluvil jen vesnický blázen Josef. Ten neměl žádné dluhy. A nikdo nemohl vzít vážně, co říká.

Kdosi včera v hospodě řekl, že si kronikář možná něco udělal, že mu připadal už měsíce nějaký divný.

Dnes někteří chtěli jít kroniku hledat, že by se měla spálit.

Všiml jsem si, že Josef se významně šklebí. Přisedl jsem k němu: „Ty víš o kronikářovi víc, viď?“ „Jo. Vím teda“. A když jsem s napětím čekal, co řekne dál, dodal: „Pojď za mnou“.

Vyšli jsme do noci. (Pamatuji si, s jakým chladem se po nás všichni ohlédli, obešla mě hrůza).

Josef mě vedl ke kostelíku. Otevřel dveře (léta se nezamykaly, ztratil se klíč), ty zaskřípěly (neotvíraly se často, jenom v neděli). „Chodím sem někdy v noci hrát na harmonium, už umím jednu písničku!“ řekl pyšně.

Na stole vepředu hořela svíčka, pod jednoduchým obrazem beránka u velké knihy seděl kronikář. Ta kniha – to nebyla jeho kronika.

Všiml jsem si – usmívá se! Všechen strach ze mě spadl a přisedl jsem si.

Nadšeně mi ukazoval: „Našel jsem to!“ A četl:

„Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel“ (Iz 53,3nn)

Po chvíli ticha začal mluvit, rychle, jako když se protrhne hráz přehrady: „Víš, psát kroniku, to bylo pro mě čím dál těžší břemeno. Ale já si nemohl pomoci, nemohl jsem přestat. Měl jsem pocit, že to musím dělat, pro vesnici. Měl jsem strach, že když přestanu psát, že kdokoli bude moci kdykoli komukoli cokoli popřít, že bude možné na všechno klidně zapomenout. Že nikdo nebude s nikým už nic mít, protože všichni všechno zapomenou.“

Chvíli mlčel. „Nejtěžší bylo, že mi už roky připadaly jako nejdůležitější dluhy. Dluhy jsou hrozné, to jo, ale zdálo se mi, že nakonec jen kvůli dluhům budeme muset jeden na druhého myslet. Tenhle mi dluží… tomuhle já dlužím. Tenhle mi ublížil… tenhle mě zradil, zranil… ať to vrátí, to si zaplatí. Měl jsem naději, že aspoň kvůli dluhům na sebe nebudeme moci zapomenout.

Já vím, hněv, výčitky nebo strach… to není nic moc, ale připadalo mi to lepší než nic – lepší než nemít spolu nic. Připadlo mi, že je lepší na sebe navzájem myslet ve zlém, než na sebe nemyslet vůbec“.

Pak ukázal na knihu: „Byly to však naše nemoci, jež nesl… Nerozumím tomu, ale připadá mi, že kvůli Němu na Boha i na sebe navzájem musíme myslet – se stejnou neodbytnou nutností – jako když máme hrozný dluh. Ale přitom ne s tou tíží, ale s takovou lehkostí – jako když proti sobě nic nemáme“.

_18.4.2014

.

Na závěr loňského roku 2013 se schvalovaly příspěvky na činnost pro rok 2013. Naši žádost projednávalo zastupitelstvo 19.12.2013. Oproti předchozím letům došlo k posunu pohledu většiny zastupitelů na aktivity našeho občanského sdružení. Jejich usnesením, kdy většina přítomných zastupitelů hlasovala pro poskytnutí příspěvku, jsme obdrželi 3000Kč na činnost pro rok 2013.
Užití této částky muselo být dokladováno do konce roku a zbývalo nám tedy pouhých 12 dní. Byli bychom rádi, kdyby byly příspěvky z rozpočtu poskytovány už v průběhu prvního čtvrtletí příslušného roku, aby mohly být vždy a každým užity pro činnost v roce do kterého přísluší.
Považujeme za nesprávné dokladování užití příspěvku doklady staršího data než je termín jeho poskytnutí. Takové dokladování ztrácí smysl, protože tato činnost už proběhla a uskutečnila by se i bez této podpory. Proto jsme prezentovali užití této částky úřadu městyse dodavatelskou fakturou za komponenty na uspořádání silvestrovského ohňostroje v Libické Lhotce. Po jeho zapálení bylo vystřeleno 722 ran a celková cena ohňostroje byla 6994,-. Věříme, že se návštěvníkům líbil a děkujeme za poskytnuté dobrovolné příspěvky na místě.
Děkujeme také těm zastupitelům, kteří hlasovali pro finanční podporu našeho sdružení. Věříme, že naši činnost podpoří i v roce 2014.

_24.2.2014

.

Havlíčkobrodský deník otiskl 12.4.2013 článek „Konečné rozhodnutí: Libice si kulturní dům kupovat nebude“, ve kterém sděloval čtenářům mimo jiné i postoje našeho sdružení, ovšem bez konzultace s námi. Nová cesta Libice žádné takovéto informace Deníku neposkytla. O tom, odkud k takovýmto zprávám autor článku přišel, jsme nepátrali, ale ihned po jeho zveřejnění jsme začali komunikovat s Deníkem o uvedení na pravou míru. Na závěr jsme se dohodli na omluvě našemu sdružení, která vyšla 7.6.2013. Doufáme že nyní si redaktoři budou své příspěvky lépe ověřovat.

Zdroj: Havlickobrodsky.denik.cz

Ad: Konečné rozhodnutí: Libice si kulturní dům kupovat nebude (Deník, 12. 4. 2013)

OMLUVA – 7.6.2013

Chtěli bychom reagovat na článek s názvem „Konečné rozhodnutí: Libice si kulturní dům kupovat nebude“, který byl uveřejněn v pátek 12.4. 2013 v Havlíčkobrodském deníku. Ve svém článku uvádíte nepravdivé informace, a tím poškozujete dobré jméno našeho občanského sdružení Nová cesta Libice. Nevíme, z jakých zdrojů vycházíte při psaní svých článků, ale tvrzení, kdy uvádíte, že naše Sdružení je od samého začátku proti koupi kulturního domu je naprosto lživé. Takovýto náš postoj jsme nikomu nesdělovali a ani ho neuvádíme v žádném z komentářů na našich webových stránkách. Možná vám chyběla informace, že jediný zastupitel, který je zároveň členem našeho sdružení hlasoval spolu s dalšími dvěma zastupiteli pro koupi kulturního domu. Také tvrzení, že se našemu sdružení nelíbí prakticky žádné rozhodnutí zastupitelstva, je naprosto nepodložené. Považovali bychom minimálně za slušnost, pokud chcete prezentovat něčí názory, tak se na ně dotyčného zeptat. Pochopitelně do budoucna budeme rádi, když například o našich kulturních aktivitách budete na stránkách Deníku informovat a pokud budete chtít znát naše názory na dění v Libici nad Doubravou, rádi vám odpovíme.
Martin Málek, předseda občanského sdružení Nová cesta Libice

Tímto se omlouváme občanskému sdružení Nová cesta Libice za nedopatření, které vzniklo naší chybnou interpretací informací, které jsme k uvedenému tématu získali.
Jaromír Kulhánek, šéfredaktor

Původní článek:

Konečné rozhodnutí: Libice si kulturní dům kupovat nebude

12.4.2013 10:18 Autor: Štěpánka Saadouni

Libice nad Doubravou – Padlo konečné rozhodnutí. Městys Libice nad Doubravou nekoupí od soukromého vlastníka kulturní dům. Městys na to nemá peníze.

„Zastupitelé městyse se rozhodli, že kulturní dům nekoupí, neboť očekávají velké investice do budovy školy. Nabízel jsem přijatelnou cenu, přistoupil jsem na slevu, nabídl jsem pětiletý splátkový kalendář, ale nedohodli jsme se,“ sdělil současný majitel kulturního domu Luboš Kruml.

Ten nabídl objekt k prodeji v roce 2011 za více než tři miliony korun. Radnice uspořádala mezi lidmi počátkem loňského roku anketu, ze které vyplynulo, že tři miliony je moc a zastupitelé by koupi kulturáku schvalovat neměli. Obě strany si vzaly čas na rozmyšlenou a k jednání o koupi se vrátily letos. Majitel kulturního domu slevil, prodejem se zabývala dvě veřejná jednání zastupitelů, ale stejně k dohodě nedošlo.

Neuspěl ani splátkový kalendář

„Ano, je to pravda, koupi kulturního domu jsme na zastupitelstvu projednali a nakonec jsme se rozhodli nekoupit,“ potvrdil starosta Václav Venhauer s tím, že majitel kulturáku skutečně přišel se splátkovým kalendářem, ale ani to konečné rozhodnutí zastupitelů nezměnilo.

„Majitel nabídl splátkový kalendář, bez navýšení s tím, že si v objektu ponechá sociální zařízení a dílnu, ale naše současná finanční situace je taková, že si to nemůžeme dovolit. Splácíme už úvěr, který jsme si vzali na investice do rozvoje městyse. Kulturní dům bychom spláceli z rozpočtu, do dalšího úvěrubychom už nešli. Jenže splácet úvěr, a ještě kulturní dům by znamenalo zmrazit investice do údržby majetku městyse na několik let, a to by nám občané neodpustili.

Zvlášť, když potřebujeme penízena provoz a opravyv naší základní škole,“ vysvětlil starosta.

Libice si nechala zpracovat na kulturní dům dva odborné posudky, které ohodnotily cenu kulturního domu zhruba na dva miliony, o stanovisko požádala Libice i právní kancelář Lubomíra Málka z Havlíčkova Brodu. Podle právníka záleží zcela na zastupitelích, jestli kulturní dům koupí, pokud koupi dovedou obhájit a budou mít do budoucna jasný záměr, co s objektem.

„Je zcela na zastupitelstvu, zda se rozhodne za nabízenou kupní cenu nemovitost koupit. Musím navíc připomenout, že požadavek vlastníků se oproti roku 2011 výrazně snížil a dále že požadovaná kupní cena zahrnuje nejen nemovitosti, ale i vybavení a zařízení. To ale není zahrnuto v obou znaleckých posudcích.Tím by bylo možné lépe obhájit zvažovanou koupi. Závěrem sděluji, že v daném případě nic nebrání zastupitelstvu rozhodnout o koupi kulturního domu. Toto rozhodnutí musí být řádně zdůvodněno. Lze uvažovat i o nějaké anketě, ve které by se občané mohli vyjádřit k tomuto záměru,“ doporučil zastupitelům právník Lubomír Málek.

Podle jeho stanoviska, pokud Libice usoudí, že koupě kulturního domu je nezbytná, měl by mít městys jasnou představu o jeho budoucím provozu a především by měl být městys schopen kupní cenu uhradit bez problémů. Otázka je, jak rozhodnutí o zamítnutí koupě kulturního domu přijme veřejnost. Například místní občanské sdružení Nová cesta Libice se nijak netají tím, že prakticky žádné rozhodnutí, které libičtí zastupitelé učiní, se jim nelíbí.

Občanské sdružení proti koupi kulturního domu vystupovalo od samého začátku, kdy městys vyhlásil anketu.
„Ne všichni totiž znají situační podmínky uvnitř kulturního domu mimo sálu a restaurace. Pokud zastupitelstvu není jasný účel, ke kterému by měl objekt sloužit, jak má mít představu běžný občan, který nemá ani zlomek informací ,co oni. Takto by se celá alibistická akce dala pojmenovat, co s tím budeme dělat, až to koupíme. A to bez položení otázky, kde vezmeme na provoz neziskové stavby? Pokud se toto nepovedlo Krumlovým, kteří jsou podle nás v tomto směru velice schopní, tak prostě nikoho jiného nenajdeme,“ komentovalo snahy městyse kulturní dům koupit občanské sdružení Nová cesta na svých webových stránkách. Možná že nyní bude Nová cesta se zastupiteli městyse výjimečně souhlasit, ale souhlasit určitě nebude místní TJ Sokol.

„Byl jsem od začátku pro, aby Libice byla majitelem kulturního domu. A to už v době, kdy se zbavila pozemku na jeho stavbu a majitelem kulturáku se stal soukromník. Dneska Libice žádný kulturní dům nemá, přitom Sokolové by potřebovali kulturák jako sůl, abychom měli kde cvičit, pořádat společenské akce.

Jen pro ilustraci, libické děti jezdí cvičit do Malče, to je podle mého názoru špatně. Ovšem chápu, že Libice nemá na kulturní dům peníze, protože investovala do parcel,“komentoval rozhodnutí zastupitelů Jaroslav Novotný, předseda TJ Sokol Libice nad Doubravou.
Otázku, kam za kulturou, si klade i sám starosta. „Je to škoda, že Libice nebude kulturní dům mít. Zatím nevím, kde budeme pořádat společenské akce.

Jednou z možností je Pilnův statek, případně kulturní zařízení v okolí,“ povzdechl si starosta.

Luboš Kruml ale o kulturní dům nestojí, byť do něj v minulosti hodně investoval a moderně ho vybavil. Jak prohlásil, hledá jiného kupce. „Kulturní dům chci prodat, užívat ho už nehodlám. Rozprodávám veškerý inventář, takže pokud se Libice rozhodne někdy v budoucnu, že kulturní dům chce, nebude už kulturák jako dřív,“ konstatoval zklamaný majitel.

_13.6.2013

.

Komedie nebo parodie -další dějství

Citace Havlíčkobrodský deník 1.1.2013: ……„Podle Václava Venhauera, starosty Libice nad Doubravou na Chotěbořsku, je účast zastupitelů na jednání městyse během roku většinou bezproblémová. „Nikdy se nestalo, že bychom nebyli usnášeníschopní, protože by se většina zastupitelů nedostavila na jednání. Žádné zvláštní odměny si ke konci roku nerozdáváme. Zastupitelé dostávají na památku jen kalendář s fotografiemi z Podoubraví,“ informoval Venhauer.
Zdroj: http://havlickobrodsky.denik.cz

Tak nevíme, co je pravda a co lež. Na vlastní uši jsme mohli slyšet a někteří také vidět, jak si pan starosta nechal na posledním jednání zastupitelstva v roce 2012 „přiklepnout“ dar ve výši jednoho měsíčního platu. Už zde byla tato mimořádná odměna odůvodňována i nepravdou. Uběhlo pár dní a je tu další nepravda, kterou pan starosta řekl v rozhovoru pro HBdeník. ….. ,že si zastupitelé v naší obci žádné zvláštní odměny na konci roku nerozdávají. Časová prodleva mezi návrhem mimořádné odměny a vydáním článku v deníku je tak velká, že je málo pravděpodobné, že by byl tento článek „předmluven“ měsíc dopředu. Pokud ano, tak měl pan starosta tuto tiskovou zprávu zrušit, nebo odměnu nepřijmout. Tato odměna pro něj totiž nemohla být žádným překvapením. Usnesením byla odměna stanovena pro starostu bez bližší specifikace. Proč? Možná z daňových důvodů, možná bezdůvodně. Práci starosty lze jen těžko oddělit od práce zastupitele. Potom je vyjádření, že se žádné zvláštní odměny nerozdávají v tu chvíli nepravdivé. Možná je to tím, že se pan starosta za zastupitele asi nepovažuje, nebo to paní Saadouni pokazila a větu nedopsala. Nebo je to tisková chyba? Nebo jsou kalendáře s fotkami z Podoubraví tak drahé, že byly za tuto odměnu pořízeny? Nebo je odměna pro pana starostu tak malá, že to nestojí ani za řeč?

Říká se: „Je to pravda, protože to psali v novinách.!!“ A to je možná i účel této nepravdy, či chcete-li polopravdy, řečené panem starostou a uveřejněné v HBdeníku, kterou paní Sadouni ve svém článku napsala. O skutečnostech kolem odměny jsme informovali již v předcházejících komentářích. Pro toho, kdo tyto komentáře nečetl (takových bude asi málo), ale přečetl si tento novinový článek, je to zkreslená informace. Výsledkem je ale stále nepravda, nebo minimálně polopravda, o mimořádném odměňování v naší obci, i když to psali v novinách. Kdyby vyšel tento článek v aprílovém vydání, mohli jsme se krásně zasmát. Takto je tento článek a důvěryhodnost jak novin, tak dotazovaných spíše k pláči.

Lež se tímto dostává do pasti, protože bojuje sama proti sobě, sama sebe potírá.

   Čím více se používá lží, tím více se jeho slova stávají méně uvěřitelnými, méně pravděpodobnými. Lze se potom divit nedůvěřivosti?

_15.1.2013

.

No přece druhá osoba jednotného čísla slovesa ležeti ve způsobu rozkazovacím, například ve větě: „Lež, má krátké nohy!“

Ono totiž lež může být tolik věcí! Může to být papír natažený přes dva metry hluboký výkop v chodníku, s hroty rezavého potrubí na dně, nalíčený na nic netušícího chodce. Může to být vidina navráceného zdraví, řeky a lesa, která ulehčí poslední dny umírajícímu. Nebo to může být výkřik z úzkosti, kdy máme pocit, že už na život nestačíme. Není člověka, který v životě nikdy nelhal. Jsou jen lidé, kteří se snaží nelhat.

Nevystačíme si s prostoduchým výměrem, že lež je věta, která neodpovídá skutečnosti. Ve skutečnosti nikdy nežila Anna Karenina ani Prospero. Přesto Tolstoj a Shakespeare nejsou lháři. Schopnost říci to, co není, budovat ve svých myšlenkách i slovech vzdušné zámky, je základem naší svobody. Můžeme volit jen proto, že si dovedeme představit, že by věci mohly být jinak, než jsou. Kdo chápe jen to, co „ve skutečnosti“ je, co sám zná či věří, žije v jeskyni nahodilé skutečnosti. Teprve představivost, schopnost říkat to, co není, nám otevírá možnosti.

Představivost se stává lží teprve tehdy, když ji užíváme jako past na bližní. „Jsou ty houby jedlé?“ -“Ano“ a pro sebe tiše dodáme, „ ovšem jenom jednou.“ Je tomu tak, a přesto je to lež, protože je to past na lidi dobré vůle. Zneužít dobré vůle, to je převeliká špatnost. Jenže to je podstata lhaní: využít a zradit důvěru.

Tak to zas ne. To bych pokřivil sám sebe.

Erazim Kohák, Hesla mladých svišťů, Praha, Kalich, 2000; ss. 94-95

_9.1.2013

.

Rok se s rokem sešel a my na těchto stránkách opět řešíme identický problém, který jsme řešili také vloni touto dobou. Rada městyse navrhla, s panem starostou to jistě prohovořila, a ten ve své skromnosti návrh na peněžitý dar, ve výši jednoho měsíčního platu, zřejmě přijal. Mysleli jsme si, že po minulé ostudě, která z toho vzešla, RM nenavrhne, nebo starosta tento dar nepřijme. Uvědomujeme si, že si tímto článkem pana starostu a možná i někoho dalšího velmi pohněváme, ale z našeho pohledu je to obráceně. Pan starosta i zbytek souhlasící Rady tímto aktem pohněval nás a jistě i další.
Přemýšlíme a říkáme si, co Radu městyse, pana starostu a v tuto chvíli i zbytek souhlasících zastupitelů vede k tomu, že si myslí, že bylo v jeho práci něco tak nadstandardního, co by zasluhovalo mimořádné odměny. Pokud na sebe vezme starosta závazek být starostou ve vší vážnosti, tak by nemohl tento návrh přijmout a měl by ho již v RM razantně odmítnout.
Pokud bude někdo argumentovat pracovním nasazením páně starosty, tak už touto samotnou argumentací snižuje výkon RM a ZM, kteří tuto práci pro obec dělají ve svém osobním volném čase, sice v menším rozsahu, ale také s mnohem nižší odměnou za výkon funkce. Pokud se argumentuje délkou pracovní doby? Starosta je zároveň uvolněným členem zastupitelstva, veřejnou osobou, a jako takový nemá pracovní dobu. Tento dar, ve výši jedné měsíční odměny, je nadstandardní oproti většinovým výdělkům, proto pracovní nasazení obdarovaného musí být také nadstandardní. Nelze jinak. Jako nejsilnější odůvodnění se zdálo získávání dotací, ale za rok 2012 zastupitelstvo žádné dotace neschvalovalo. Tímto nechceme říci, že nic nedělá, že žádné zásluhy nemá, to v žádném případě. Předpokládáme, že ho zastupitelstvo zvolilo právě proto, že je pro tuto funkci nejvhodnější a že se jí bude plně věnovat. Pokud by někdo chtěl argumentovat uskutečněnými projekty, tak si dejte práci a podívejte se do volebního programu Obce pro každého, kde zjistíte, že starosta je odměňován za sliby, které vám společně dali. …. to jsou paradoxy… Další pohled na toto, mírně řečeno, pravidelně nemravné odměňování, které se stává v naší obci folklorem je, že finance v obecním rozpočtu chybí. Nebo opravdu nechybí jak říká místostarosta? Proč jsou potom při  jeho schvalování užívána červená čísla v paragrafech určených na podporu spolků? Proč se „šetří“ na zimní údržbě a komplikuje se tím dostupnost zaměstnání občanům. V dnešní době ekonomického propadu si nechá pan starosta odsouhlasit tento dar? Být starostou, místostarostou, radním, zastupitelem znamená hlavně službu lidem – obci, ne obráceně. Ne, jak to teď na první pohled vypadá – kdy být starostou znamená vliv na lidi a dění kolem sebe, rozhodování o finančních tocích v obci a důležité je i nezapomenout přitom na sebe. Starosta pak vesele může říci, že on ne, že za to může RM nebo ZM, ti to přece navrhli a odsouhlasili.
A jsme u problému, který nás tíží na této kauze nejvíce. Tento bod jednání, mohl navrhnout a návrh potom přijmout jen sociálně necitlivý člověk. K pracovitosti, či nadání pro určitou věc nesmí totiž chybět empatie. A to je víc než všechny získané prachy! To dělá totiž atmosféru celého spolubytí v obci. Po zahájení diskuze ohledně daru, kterou vedl pan místostarosta, nastalo trapné ticho. Byla cítit trapnost situace. Zastupitelé začali šustit papíry. Byl cítit strach cokoli říci. A informace, které jsme měli před zasedáním městyse, se potvrdily. Někteří zastupitelé se neřídili svým svědomím, ale strachem. Proti vystoupil jen pan Rutsch a z publika vystoupil pan M. Málek, kterému místostarosta naznačil, že je jedno co říká, že rozhodnou zastupitelé. Tím dal všem jasně najevo, že ho názor pana Málka, tudíž občanů, nezajímá. Ptali jsme se v některých jiných obcích, abychom měli srovnání, který starosta-tka berou nějaké odměny. Zaujal nás názor pana starosty z Velké Losenice, M. Černého, který je ve funkci starosty čtvrté volební období.  Ten se naší otázce zasmál a řekl, že odměnu nikdy nedostal a kdyby mu ji někdo navrhl, že by ji vždy odmítl. Starostou se stal hlavně proto, aby se staral o obec, bez ohledu na čas v tomto úřadě strávený. To, že se zastupitel rozhodne hlasovat tak, jak se rozhodne, pokud to dokáže obhájit, ale hlavně pokud se řídí svým svědomím, jak sliboval, je vše v pořádku. Pokud hlasuje v rozporu se svým svědomím-přesvědčením, měl by zvážit setrvání ve své funkci. Možná to, že strach začíná pohybovat se svědomím, vyděsilo i vás. Komunisti si v minulém režimu mohli dovolit tolik špatného, protože ta slušná většina mlčela, ale stejně se svou zbabělostí na této situaci podílela. První Československý prezident T.G. Masaryk řekl: „Je potřeba se postavit zlu v jakékoli podobě již v zárodku.“ Nenasytnost čelních představitelů státu, ale i obce tam také patří. Vede totiž k zamyšlení, že hlavní zájem je osobní profit a potom teprve stát nebo obec. U dobrého starosty bychom předpokládali určitou skromnost a nesobeckost. Pokud toto chybí, tak se jeho slova a činy stávají nevěrohodnými a zbabělost některých zastupitelů tomu silně napomáhá. Podkopává se tak víra ve smysl demokratického dění. Nevíme, jestli je to pouze hloupost, obava těchto lidí nebo záměr….

„Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.“ – Edmund Burke

Tento článek není v žádném případě osobním útokem na kohokoli stejně jako ostatní naše komentáře. Vyjadřují pouze náš názor a v tomto případě o tom vypovídá i nadpis článku –

Jsme zásadně proti jakémukoli zvláštnímu odměňování, jakéhokoli starosty, teď i v budoucnu.

Zvukový záznam ZM 21.12.2012
městyse Libice nad Doubravou

_24.12.2012

.

Měli jsme si možnost přečíst Darovací smlouvu mezi Městysem Libice nad Doubravou a občanem p. Václavem Venhauerem. A opakuje se situace z loňského roku, kdy téměř všichni hlasovali pro odměnu pro p.Venhauera /ne pro pana starostu/, aniž by věděli o jakou částku se jedná.

Letos je opět ve smlouvě uvedeno „ve výši jednoho platu“. Ale jakého platu? Zahradnice, traktoristy nebo někoho jiného. Jedná se o čistý nebo hrubý plat? V celé smlouvě není zmíněno slovo starosta. Jak může být naplněno usnesení? Udělal pan Venhauer něco mimořádného, že je nutné ho obdarovat?

Nicméně předpokládáme, že chce zastupitelstvo odměnit starostu za jeho práci. Pak nevíme, proč je takový problém napsat darovací smlouvu, kde bude napsána částka třeba 40.000. Nemusí se vůbec hovořit o platech. Pokud si za tím zastupitelé stojí a mají pocit, že pan starosta si to zaslouží, tak ať pro to hlasují. Není se přeci za co stydět.

Sami bychom se spíše styděli , zvedat ruku  pro něco, co  není vůbec jasné.

_21.12.2012

.

Letos jsme se poprvé rozhodli, že jako občanské  sdružení požádáme, spolu s  SDH, Sokolem a dalšími sdruženími,  městys o  finanční příspěvek. Naše činnost nebyla podporovaná ani v roce 2011 a nebude finančně podporovaná, podle výsledku hlasování, ani v roce 2012. Mysleli jsme si, že  iniciativu občanů pan starosta uvítá. Mysleli jsme si, že starosta, RM a ZM ví, koho mají před sebou a jakou činnost jsme v uplynulých dvou letech konali. Mýlili jsme se. Musíme pravdivě napsat, že se někteří zastupitelé za nás přimlouvali.  Tímto jim děkujeme za pochopení.   Předsedkyně Školské a kulturní komise, paní Andrea Pleskačová řekla, že ví, kolik kultura stojí, ale přesto hlasovala proti příspěvku pro naše občanské sdružení. Myslíme si, že tato komise by měla podporovat všechny kulturní aktivity v obci a těšit se z toho, že jich je více. Žádali jsme o finanční příspěvek 10 000 Kč.  Možná se to zdá hodně, ale např. odměna předsedkyně školské a kulturní komise je 6000 Kč za rok. A dalo by se pokračovat. Odměna  místního  kronikáře, fotografa atd… Trochu to připomíná nákup  hráčů ve fotbale… Členové našeho občanského sdružení žádnou odměnu nedostávají. Pan starosta to na závěr diskuze podle svého zvyku shrnul a kategoricky se postavil proti tomuto podporování našeho občanského sdružení. Panu starostovi musíme přiznat jednu rozumnou větu. Řekl, že pokud dají finance našemu sdružení, tak pouze na konkrétní projekt. Zde ale přesto musíme podotknout, jestli by nebylo vhodné nastavit pravidla pro všechny žadatele o příspěvek stejná. Nežádali jsme příspěvek na kulturní akce, ale na činnost. Faktem je, že by v těchto akcích skončil. Náš zájem něco tvořit dokládá například nestandartní výše členského příspěvku, který byl pro rok 2012 stanoven na 500 Kč a byl také všemi členy uhrazen. S finanční podporou obce ostatním sdružením, jak bylo schváleno, 100% souhlasíme viz. tabulka.

Vraťme se ale ke kulturním akcím. Akce typu Carmina Burana, ohromným způsobem pomohly zviditelnit naši obec minimálně v kraji. Na obecních stránkách jsme se tím tak pyšnili. Kdo tam byl, má z toho jistě nezapomenutelný zážitek. Pokud o tom mluvíte s panem Bambuchem tak zjistíte, že na tomto úžasném projektu, na který jsme byli jako občané městyse pyšní, prodělal desítky tisíc korun i přesto že příspěvek na tuto akci od obce získal. Dnes obecně platí, že jakákoli kultura je velkou sázkou do loterie. A protože naše akce děláme pro lidi, chtěli jsme udržet vstupné maximálně dobrovolné, které ale nepokryje skutečné náklady. Naše sdružení nepořádá akce, na kterých by na Vás divácích chtělo vydělávat. A jsme u problému.
Co budeme jako obec podporovat?
Smysluplné akce, které se v obci dějí i navzdory „establishmentu“ a bez jejich pomoci, se dít budou? Žijeme opravdu, ale opravdu v „Obci pro každého“? S tímto rozdělováním příspěvků pro činnost musíme s určitým předporozumněním  podotknout, že šetřit je potřeba.  Ale budeme opět zvědaví na konec roku 2012, zda se rada a zastupitelstvo městyse projeví stejně šetrně a odsouhlasí nebo neodsouhlasí takové  odměny jako  na konci  roku 2011, které se již stávají tradicí a které by v tomto případě také pokryly všechny žádosti sdružení a komisí a ještě by zbylo… Život uvnitř obce je pouze o spolupráci, kde mají být všechny „údy“ živeny stejně a vzájemně o sebe pečovat. Jinak zeslábnou, zakrní, zhloupnou… Protože pokud máte pouze silné nohy a nemáte v pořádku hlavu, tak je to malér. Pokud jste pyšní pouze na svou chytrou hlavu a máte slabé ruce, neochotné pomoci, je to také malér. Pokud srdce /rozum/ nemáte na pravém místě a jste mstiví, tak to už není malér, tak to je … ale to sem již nepatří /leda až po 22 hodině/.  Spolupracovat s obcí samozřejmě chceme, protože jsme také její součástí a budeme se snažit dál v naší činnosti v rámci svých finančních možností pokračovat.

A na závěr myšlenka měsíce: „Tak si toho tolik neberte.“_Exner

_24.9.2012

.

Většinoví zastupitelé v naší obci přestali respektovat základní principy demokracie, převzali kontrolu nad fungováním Úřadu Městyse a zvolili do Kontrolního výboru, jako předsedu, paní K. Bačkovskou, která kandidovala za „starostovce“…..To, co tímto „spáchali“, již není hodno názvu „Obec pro každého“. V demokratické společnosti funguje rozložení sil tak, že kontrolu má v ruce opozice… Tento stav upevňuje důvěru dobrého a správného fungování úřadu a následně i celé obce. Pokud si tyto věci spojíte, tak Vám z toho jasně vyplyne, že opoziční zastupitelé jsou postaveni úplně mimo dění v obci, nemají žádnou hlasovací sílu, nemají už ani poradní hlas. A co potom zbývá „opozici“, co myslíte? Volební uskupení Nová cesta zaslalo prostřednictvím úřadu zastupitelům mailem návrh na předsedu pana Zárubu, o kterém by se vůbec nehlasovalo, kdyby tento návrh nevznesl pan Rutsch jako svůj. Zpráva pro zastupitele obsahovala chybu v názvu jednoho uskupení. „Starostovci“ nenechali nic náhodě. Tímto aktem ovládli a paralyzovali činnost a smysl kontrolního výboru. Klademe si otázku, proč se tato skupina takto zachovala?

KV je tu proto, aby kontroloval naplňování usnesení ZM, nepřekračovaly se pravomoci, aby se obecní prostor nestal samoděržavím jedné osoby, aby nás systém, který aplikujeme v obecním řízení neposunul mimo evropské hodnoty dále na východ. Protože je velmi divné, až podezřelé, když je výkonná a kontrolní moc zabrána, či přivlastněna jednou stranou… To už někteří také zažili.. Jako sdružení Nová cesta v kontrolních výborech nemusíme mít vůbec žádného člena, ale je velmi špatně, pokud kontrolní výbor ovládá vládnoucí strana. Překvapuje nás laxnost většinových zastupitelů, i když rádi přiznáváme, že se našla výjimka. Ostatní se nezachovali podle Tyršova hesla: „Přeskoč, přelez, nepodlez…“/to znamená podle pravidel/, ale zachovali se podle pravidel českého klasika Járy Cimrmana, který říkal: „ Podlez, ale potom se narovnej…“ Ale princip demokracie či otevřené-pluralitní společnosti dostal tímto pěkně na frak… Víme vůbec, co je demokracie, umíme s ní zacházet? Demokracie je asi to nejlepší, nejspravedlivější, co zde můžeme zažívat. Demokracie pro demokrata znamená pohybovat se v těchto mantinelech. Pro nedemokrata demokracie znamená, že může vše. A to nám teď zastupitelé „Obce pro každého?“ dokazují. Demokracie je i převzít odpovědnost, ale také nechat převzít odpovědnost druhého, bez pomstychtivosti, bez nástrah, bez strachu z druhých lidí. Protože ze strachu o svoji pozici, o svůj vliv, se děly v historii lidstva největší hlouposti až krutosti. Měli bychom si uvědomit, že nemusíme jít rovnou….., ale stačí jít rovně. Je tedy také pravda, že hlupákovi je lepší se vyhnout… Protože v tomto sporu nevítězí argumenty, nebo principy, ale citově zabarvená nesnášenlivost až nenávist..

Pokud skáčete u tohoto čtení až do stropu, tak slyšte, je to dobré, protože: „ Kdo neskáče není Čech!!!“

_15.5.2012

.

Bylo to kdysi dávno, kdysi moc moc dávno. Byl to svět plný čar, kouzel a lží. Byl to svět, který byl stvořen pro dobrodružství. A právě v této době vznikla první podoba pohádky o jednom království, kde panoval král „Já I.“, který byl zvolen ostatními, aby se staral o jejich majetek. Zařizoval za ně důležité záležitosti tak, aby byli všichni lidé v tomto království spokojeni a v rámci možností královské pokladny to také asi dělal. Jestli měl někdy z něčeho také vlastní prospěch, dnes už nikdo neví, ale povídá se toto:
„Na trůn nastoupil s nejlepším přesvědčením, že bude všem v království pomáhat, spravedlivě panovat a rozhodovat ve prospěch ostatních s rytíři společného kruhu /vysvětlivka – něco jako naše zastupitelstvo nebo rada…/. Postupem času se ale něco stalo, co změnilo jeho postoj. Říká se, že to bylo liknavostí rytířů společného kruhu, kteří měli spolu s ním o důležitých věcech rozhodovat. Nechtělo se jim věnovat více svého volného času vykonávání úřadu a zdržovat se tak získáváním, analyzováním a přemýšlením nad informacemi a možnostmi řešení různých problémů. Zabývali se pouze osobními souboji a tím si dobývali slávy…. Posledních pár rytířů, kteří ještě něco dělat chtěli, byli vyhnáni z království. Jejich názory, myšlenky a představy byly zapovězeny. Jako by nebyly. Král začal prakticky rozhodovat úplně sám o všem, co se zde dělo. Moc prostě chutná. Aby si svou neochvějnou pozici udržel, došel až tak daleko, že si začal i jasně stanovená pravidla stavět tak, jak právě potřeboval. Co v jednom případě neplatilo, uplatnilo se pro případ druhý. O královskou pokladnu se nikdo nezajímal, takže ani nevěděl, zda v ní něco je a kam z ní groše odcházejí. Proto se při rozhodování museli vždy krále zeptat, zda na to mají. Kam až to zašlo, dnes už také nikdo neví…. Jsou dva historické prameny, z kterých pohádkáři čerpali…. Jeden říká, že vše dobře dopadlo…, ale to je spíše ta pohádka. Druhý říká, že se vše zkazilo, že v tom království nikdo nikomu nenaslouchal a neustále na sebe jednotlivé skupiny narážely a mocní si dělali co chtěli… ale to už není pohádka, to je spíše horor….. Tento příběh je ale příliš starý na to, aby si ho v dnešní době lidé pravdivě pamatovali. Archiv, ve kterém byly tyto zprávy zapsány, nechal někdo úmyslně shořet. Takže informace o tom všem se dochovaly pouze v ústní tradici. “

Proč jsme vám ale tuto pohádku nyní nabídli k přečtení? Protože se do ní dá shrnout současná situace u nás. Na nejednom zastupitelstvu Libice nad Doubravou se již ozval dotaz na starostu, kdy se ho zastupitelé dotazovali, zda obec peníze vůbec má (můžeme si to dovolit?). Aby si zastupitel pan Záruba udělal představu o stavu a toku peněžních prostředků, požádal v lednu 2012 poprvé o bankovní výpisy na úřadu městyse. Následně je chtěl získávat každý měsíc. Co ale následovalo, to vůbec neočekával. Ale teď postupně:

19.1.2012 podal žádost o poskytnutí výpisů z bankovních účtů za prosinec 2011. Protože se chtěl vyhnout složitému vyplňování žádosti a příliš formálnímu způsobu požadování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jako běžný občan, požádal jako zastupitel podle zákona o obcích. Kopie žádosti je zde.

10.2.2012 mu byla zaslána odpověď formou dopisu do vlastních rukou, že všechno co chtěl 17.1.2012 na úřadu osobně, mu bylo sděleno a že do výpisů z účtů ho nechají pouze nahlédnout (naše poznámka – asi pod dozorem). On ale žádal až 19.1. a to o jedinou věc – kopie výpisů. Ne žádné nahlédnutí. Kopie prý není možná z důvodu ochrany účetních dokladů. Kopie této odpovědi je zde.

20.2.2012 zaslal pan Záruba informaci o své nespokojenosti s vyřízením respektive nevyřízením jeho žádosti. V tomto mailu upozorňoval, že žádá kopii výpisu, nikoli nahlédnutí. Kopie odpovědi pana Záruby je zde.

Ještě tentýž den je vypracována na úřadu městyse odpověď, že veškeré požadované informace byly poskytnuty, kromě kopií výpisů z účtů. To ale byl jediný požadavek, který pan Záruba měl. Součástí výpisů jsou i čísla účtů zaměstnanců, na která se vztahuje nyní pro změnu zákon na ochranu osobních údajů a z tohoto důvodu nemohou být kopie poskytnuty. K nahlédnutí však ano (pozor na fotografickou paměť!). Kopie odpovědi zde. Když nevyšlo jedno, použijeme druhé. Hlavně neustoupit ani o krok. Zákon na ochranu osobních údajů jsme přečetli několikrát, ale nikde nebyla zmínka o tom, že nahlédnout do dokumentů s osobními údaji lze, ale pořizovat kopie nelze. No asi zvláštní výklad obdobný naší pohádce. Ale v tom to zarputilé odmítání asi nebude. Možná může být problém v platbách, které byly vyplaceny ještě před necháním schválení velkých změn v závěrečných změnách rozpočtu. Nebo v něčem jiném? Nepředpokládáme totiž, že by v obdobném případu, kdy byla v podkladech zastupitelům zaslána smlouva o poskytnutí daru, byl dán souhlas se zveřejněním osobních údajů. Část smlouvy obsahující bankovní účet občana k nahlédnutí zde. Pro případ možných sporů, jsme možná více, než bylo nutné anonymizovali. Výše daru, jak by se mohlo zdát, již v tuto chvíli tak moc pana Zárubu nezajímala, protože ji z platných tabulek odměňování znal. Tabulka odměňování zde.

V tuto chvíli mu jde totiž pouze o jediné. Nenechat překrucovat platné zákony dle potřeb jedince, jako v naší pohádce a být informován o příjmech a výdajích z obecních bankovních účtů. Nebýt závislí na poskytnutých informacích od někoho, na koho se tento zákon asi nevztahuje. A hlavně nebýt nucen k něčemu co sám nechce. Nechce si hlavně nechat diktovat, jak má co dělat. Jak mohou jednotliví zastupitelé rozhodovat bez znalosti těchto a dalších finančních informací?

15.3.2012 právě z těchto důvodů podává tuto stížnost zastupitelstvu na postup starosty ve věci odmítnutí poskytnutí informací v požadované formě. Slovo starosta je od slova starat se, nikoli diktovat. Nyní už můžeme jenom čekat na zastupitelstvo 20.4.2012, které rozhodne, zda není opravdu od slova diktovat. Nebo tuto stížnost vezme na vědomí jako již jiné v minulosti? Nejde zde o soutěž, kdo z koho, ale výsledek se určitě od nás dozvíte.

_17.4.2012

.

       Velmi nás zaskočila informace, že na jednu stranu peníze v obecním rozpočtu chybí a na druhou stranu se vyplatila odměna starostovi za rok 2011, stejně jako v roce v 2010.
Překvapila nás jednoznačnost požadavku na odměnu a „bezproblémové“ odsouhlasení této odměny. Zastupitelé totiž odměňovali z veřejných finančních prostředků, utajovanou částkou……. ! Souhlasící zastupitelé si možná neuvědomili, že odměny zastupitelů, radních nebo starosty, nad rámce běžných měsíčních odměn není možné na základě zákona o obcích poskytovat. V praxi se ale vyskytuje postup, kdy se zákon o obcích „obchází“ formou poskytnutí daru. Odměna formou daru se pak, dle výkladové praxe Ministerstva financí, v takovém případě zdaňuje podle zákona o dani z příjmů.
Říká se: „Má hlavu jako starosta.“ Není to synonymum pro ušlechtilost, ale jde o hlavu plnou starostí. Starostenský post vnímáme i jako čestnou funkci, kde se starosta dobrovolně nechal zvolit se zaujetím, hlavně, služby pro obec. Bez ohledu na plat a čas, který v této funkci tato osoba stráví. A dobrý starosta by měl být na tento post již tímto vybaven. Proto by právě zastupitelé měli být citliví a ohleduplní, vzhledem k rozpočtu obce, vzhledem k vývoji ekonomiky, s ohledem na reálný stav, který je. Finance v obci chybí všude kam se podíváte. Víme, že starosta má svoje příznivce, kteří tuto „odměnu“ navrhli a svojí hlasovací sílou tuto věc prohlasovali. Navíc šel starosta, jako leadr sdružení „Obec pro každého“, do tohoto volebního období s určitým programem, kde projekty, za které byl také, na dotaz zdůvodnění, „ohodnocen“, byly součástí volebního programu tohoto sdružení nezávislých kandidátů. Nyní si jeho realizaci nechá zaplatit? Hlavní odměnou dobrého starosty je být zvolen v dalším období. To je pak vystavením účtu jemu, jeho ohodnocení. Vždyť takto „píše“ dějiny obce. A pak my voliči navíc nesmíme mít z fungování starosty pocit neskromnosti a nedostatečně kritického pohledu na sebe. A to je to, proč starosta má být starostou. Vždyť svými postoji, a ne jen rozhodováním o praktických věcech, vytváří ovzduší a nastavuje pravidla vzájemnosti v obci. Vzpomeňme si, jak všichni kritizujeme naše poslance v parlamentu…. Nechovají se většinoví zastupitelé naší obce stejně? V tom, co teď píšeme, není žádná závist. Je to jen pokus o reálné zhodnocení fungování či nefungování zastupitelů našeho městyse, jejich rozhodování a nakládání s veřejnými finančními prostředky. Pokud svoji práci dělá starosta dobře, budiž mu odměnou, že je zvolen v dalším období. Jestli si myslí, že dělá něco navíc, že by měl být za to ohodnocen, tak bychom se přimlouvali, aby již další volební období nekandidoval do této funkce, protože tímto ztrácí důvěru občanů obce…

_27.3.2012

.

Pokud se zamýšlíme nad současným děním v obci, nad celou naší společnosti a v tomto kontextu právě i nad budoucností a naším směřováním, tak nás přepadají někdy chmurné myšlenky, které vidí nemožnost takového fungování dlouhodobě. A vnímáme strach nebo nechuť našich politiků toto zásadně změnit tak, aby došlo k ozdravení prostředí . Dnešní krize totiž pramení z krize mravní….

Jsme svědky politických přemetů, zneužívání dotační politiky státu i EU. Nejde o směřování nebo chcete-li koncepci, ale pouze jde o „těkání“ po těchto grantových a dotačních titulech. Kde se nehledají standardní řešení, ale většinou jde o nadstandardní řešení daného problému. Toto „přerozdělování“ zmenšuje prostor pro kreativní využití těchto prostředků, protože potřeby obce se pod předepsaný dotační titul vůbec nemusí vejít. Navíc se tímto přerozdělením spotřebovává část těchto prostředků, část se jich také touto cestou „ztratí“…..Firmy, či společnosti, aby dosáhly na tyto peníze, pak korumpují /někdy/ politiky a politici na oplátku zase korumpují /někdy/ svoje voliče nesmyslnými projekty a sliby…. K dosáhnutí těchto dotačních titulů potřebujete profesionální firmu, která nutně potřebuje vazby na státní úředníky, kteří přerozdělují tyto prostředky. A jsme v průšvihu, protože jsme takto vytvořili molocha, který nás požírá jako rakovina. Protože jsme vytvořili prostor pro korupci nebo minimálně klientelismus. A úředník či politik si tento prostor už vzít nedá, protože to je jeho moc – vliv a zamotává se to dále… Pak firma, která tyto dotace „sežene“, bývá dost často účastníkem tohoto výběrového řízení pro tuto akci. A tímto je právě tato firma pasována na „budoucího“ a jedině možného vítěze. Jak se to provede? Osloví se /hlavně/ spřátelené firmy, které se mezi sebou domluví na ceně a nespřáteleným firmám, které se náhodně přihlásí, se to „rozmluví“, protože příště /možná/ zbude i na ně…. Takže výběrová řízení jsou před zákonem „v pořádku“. Ale cítíte se jako občané trochu podvedeni? Pokud ano, není to ještě ztracené….. , ale budeme-li říkat, že sami to nezměníme, že se takto chová většina….. tak nám už asi nic nepomůže…..nemáme totiž východisko-směr. A chceme vůbec tuto změnu? Není to riskantní? Ano je. Protože si tímto „mocné“ tohoto světa postavíte proti sobě… A že Vám mohou ublížit? To mohou! Totiž dnešní krize, ve které se dnešní česká společnost a ne jen česká ocitla, vychází z toho, že se politika stala byznysem, kde již nejde pouze a jen o službu veřejnosti a správu veřejného-obecního majetku, ale o vlivu a moci, manipulování s informacemi, s veřejným míněním. Neměli bychom si nechat vzít tuto možnost kontrolovat politiky. Vždyť očišťujícím procesem pro toto prostředí je dobré fungování „opozice“, která dokáže na problematiku dění poukázat. Pak je to pro dobro všech. Zbavíte takto dění ve společnosti – v obci podezírání, vzájemného napadání, vyřizování si účtů mezi sebou – zastrašování nebo vyhrožování. Ale podmínkou takovéto důvěry je maximální otevřenost. Pokud postrádáte v politice otevřenost, stává se politika podezřelým předmětem…. .Jaké důvody totiž vedou politika k tomu, že veřejně a vědomě klame? Můžeme se jen dohadovat. V takto zahušťovaném společenském prostoru to v první řadě bere víru v budování demokratické – otevřené společnosti. Z toho všeho máte silný pocit, že toto veškeré dění jde mimo Vás, že už nemůžete regulérně nic ovlivňovat, že je vše dopředu rozhodnuto. Že se k informacím dostáváte příliš pozdě, ať z jakýchkoliv důvodů a nedokážete včas reagovat. Hmotné škody se dají skoro vždy napravit, ale újma na obecném podvědomí, či víře ve smysl dění, se ale těžko napravuje…..A to je, myslíme, největší špatnost!!

_22.3.2012

.

admin: Ahoj Petře. S jakým záměrem, nebo předsevzetím jsi vstupoval do komunální politiky na podzim v roce 2010?

odpověď: Přiznám se, že jsem dříve vůbec neměl v úmyslu do komunální politiky vstupovat. Na dotaz Martina Málka, jestli bych se nechtěl více podílet na dění v obci, jsem tuto výzvu přijal. Neustále si totiž stěžujeme na prostředí ve kterém žijeme, nebo možná lépe, každý vidíme priority života v obci někde jinde, ale nechceme nést odpovědnost a jít přitom s vlastní kůží na trh.. Tak asi proto….

admin: V čem vidíš tedy ty prioritu? Co si myslíš, že by bylo pro obec a pro její dobré fungování prospěšné?

odpověď: Bydlím v okrajové části městyse na Malochyni. Když jsem přišel do Libice a začal se seznamovat s děním uvnitř obce, překvapilo mne, jak velký lidský potenciál v obci je. Kdyby se toto podařilo propojit, tak by v obci mohly vznikat docela zajímavé kulturně sportovní projekty, kde se lidé sejdou, jsou rádi spolu a něco tvoří, něco dobrého přitom spolu zažijí, hovoří spolu. Pokud druhého člověka poznáš takto blíže, tak pak rozpoznáš, co je pravda a co již lež. Možná to vidím ostřeji nebo jasněji proto, že v té obci tak moc nežiji. Jenom doufám, že lidé ještě chtějí poznat pravdu o sobě i druhých lidech. A to se jinak nestane, než že se potkají, hovoří a něco spolu i dobrého prožijí. Proto jsem se stal členem občanského sdružení Nová cesta Libice, kde jedním ze smyslů tohoto sdružení, jeho založení, je pokusit se propojit jednotlivé skupiny lidí, aby se potkávali a poznávali. Tedy žádné velké politické ambice… Protože jak říká J. Werich – Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl …. Vždyť přece v tomto krátkém životě nejde o úzkostlivé hlídání svých pozic a svého vlivu. Kde všechnu svoji energii vrhnu pouze na toto…. Takto se mi opravdu žít nechce…

admin: Co tě nemile zaskočilo ve tvé funkci?

odpověď: Překvapilo mne, jak je ovzduší uvnitř obce vzájemně polarizované, jak jsou jednotlivé skupiny vůči sobě kriticky vymezené. Jak stačí, to ale platí naštěstí pouze pro jednotlivce, zprostředkované informace, někdy nevědomky, někdy i záměrně rozšiřované o názorovém oponentovi. Pak je tento člověk vytlačen na okraj obecní pospolitosti. A to není normální. Připomenulo mi to dobu dávno minulou, žil jsem v podobné vesnici jako je Libice, kde tehdejší mocní „kádrovali“ nepřizpůsobivé….. Psaly se posudky /o některých, že se nepřizpůsobují, že se nezapojují, že škodí, že je nevhodné, aby jejich děti studovaly……/ a pouštěly se mezi lid obecný nepravdy a na přímou otázku proč, nastalo velké kličkování a ujišťování dobrých sousedských vztahů… Protože ale neměli argument na svoji obhajobu, tak to následně přenesli do roviny nenávisti….. Ale to je doba, snad, dávno minulá… Možná se mi to jen zdá.

admin: Aby to bylo vyvážené, tak co tě potěšilo?

odpověď: Zjištění, že pokud zastupitelé měli dost informací o problematice jednání, tak se začali rozhodovat podle vlastního svědomí, pro dobro řešené věci. A v tom mám naději, že zastupitelé budou poslouchat a vnímat i jiný názor než předkládaný, že se podaří potom obrousit hrany, kde se jednotlivé skupiny střetávají. Vždyť nejde o to, kdo je největší nebo kdo je nejvlivnější, muž či žena , č.1 nebo 2, 3….. Jde o dlouhodobý prospěch obce, kde chceme žít a potkávat se…

admin: Poslední otázka. Proč tedy odstupuješ….?

odpověď: Hm… to je docela těžká otázka. Nechce se mi na to odpovídat…

admin: Nechceš, nebo nemůžeš?

odpověď: Asi obojí. Tato situace, ve které teď svojí rezignací stojím, vychází ze zloby /a pro mne to byla velmi překvapující a negativní zkušenost/, se kterou jsem se při výkonu této funkce zastupitele střetl. Lidé, kteří mně neznali, kteří se mnou o problematických věcech fungování obce nehovořili, si o mně zprostředkovaně vytvořily mediální obraz, který je o mně šířen dále, aniž by měli zájem dopátrat se, co je pravda a co už ne…. Jestli to někomu k šťastnému a dobrému /pravdivému/ životu stačí?…. Mně ne…. .!! Život totiž není jen řada jednotlivých epizod, které se za sebou nezávisle řadí. Musíš dokázat vnímat, i kriticky, svoji minulost a pak se ti jednotlivé „epizody“ smysluplně propojují a začne ti to o tobě samo pravdivě vypovídat…… To ti pak dává směřování… Totiž efekt zla nebo lži vidíš hned /jsme na bulvár zatížení-fascinuje nás/. Pravda – dobro roste pomalu a i skrytě, ale trvale, protože pouze toto totiž proměňuje jednotlivce, rodiny, následně i širší lidská společenství. Je to naivní? Jak to tedy funguje v rodině? Ve fungující rodině si lidé nelžou, nepomlouvají, zastávají se jeden druhého, mají se rádi, odpouští si….Proč pořád toužíme po společenství druhých lidí…..? Tak to je asi podstata všeho….. Ale asi jsem se z odpovědi trochu vykroutil. Třeba někdy v budoucnu, až se to uleží, budu schopen říci více….

admin: Co bys chtěl popřát obci a lidem zde žijícím?

odpověď: To je velmi jednoduché, ale velmi těžké to uskutečnit. Nepřeji jim jen a pouze nové silnice, čističku odpadních vod, „vyrajblovaná“ a zmonitorovaná potrubí, nový traktorbagr, dětské hřiště. To jsou samozřejmě věci, které zpříjemní, nebo usnadní život v obci. Všem přeji, aby si lidé uvnitř obce dokázali nacházet cestu k sobě, hovořit spolu, poslouchat se co druhého trápí a čím žije. Aby dokázali žít život s láskou…. Protože to, co je v životě důležité, bývá většinou očím neviditelné…..

admin: Děkuju ti za odpovědi.

_3.3.2012

.

Po přečtení článku od paní Saadouni nemůže tento článek nechat nikoho, kdo o záležitostech kolem koupě kulturního domu v Libici n.D. něco ví, chladným. Velká část článku jsou buď polopravdy, nebo úplné lži.

Takže první: Citace „Majitel, který zároveň vlastní rekreační zařízení Pilnův statek, šel sice s cenou dolů a za objekt požadoval 3,4 milionu korun, zastupitelé se však rozhodli jeho nabídku neakceptovat.“ Majitel kulturního domu nevlastní Pilnův statek. Majitelem tohoto zařízení je obec, od které ho má pouze v pronájmu. Dále šel s cenou dolů již na předcházející pracovní schůzce zastupitelstva, takže již před tím, než vyšel předchozí článek této autorky k dané problematice, kde byla nabídka presentována za 3,8 milionu – tedy žádná novinka.

Druhá: Citace „Vedení obce dokonce v nedávné době požádalo občany o spolupráci. Mezi obyvatele městečka se tak dostalo do oběhu takřka 719 anketních lístků, ve kterých se mohli lidé k případné koupi vyjádřit.“ Kolik anketních lístků bylo vlastně vydáno, když jich bylo takřka 719? Myslíme, že půlku nikdo neměl, takže jich mohlo být i 200. Pokud si však přečteme tento informační leták nazvaný anketa znovu a znovu, nevíme, kde je dotaz na nějaké vyjadřování ke koupi. Zastupitelstvo v něm požadovalo náměty a nápady k jeho využití v případě, že by se rozhodlo ho zakoupit. Anketní lístek nebyl žádný předtištěný formulář na kterém by se měl někdo vyjadřovat. To znamená, že mohl zaslat námět na využití na úplně jiném papíru. Anketní lístek se v žádné větě nedotazoval zda koupit, či nekoupit. Tak jaké vyjadřování ke koupi? A pokud by se snad někomu zdálo že ano, jak by si pak vysvětlil rozhodnutí o nekoupi z důvodu zátěže obecní pokladny? Kdyby jste totiž v peněžence měli na párek v rohlíku, asi by jste se těžko ptali kamaráda zda si nedá grilované kuře.

V závěru píše o informaci od starosty o spokojenosti s odezvou. A to je určitě pravda. S vráceným počtem musí být spokojenost, protože kdyby někoho napadlo, že to má být forma hlasování, zda koupit, či nekoupit, mohlo se jich místo necelých 200 z takřka 719 vydaných, vrátit klidně 7000. Ale na druhé straně víme o několika lidech, kteří neodevzdali nic nazpět, protože prostě neměli žádný nápad, který by naplnil dostatečným způsobem využití kulturního domu.

Kde získala autorka článku informace bohužel neuvádí. Takže nevěřte všemu co čtete. Nebo každému?

_28.2.2012

.

     Po vyhodnocení došlých odpovědí na tuto anketu je zřejmé, že byla postavena nejasně. Většina odpovědí se vyjadřovala k tomu, zda je pro, nebo proti koupi. Protože však takto anketní otázka nezněla, nelze z ní dělat jasný závěr. Ze 17% odpovědí není jasné rozhodnutí odpovídajícího. Někdo také nemusel na anketní otázku odpovědět, protože neměl nápad, jak tuto budovu smysluplně a hlavně alespoň trochu ekonomicky využít. Názor k rozhodnutí ale mohl mít. Z došlých odpovědí je možné vyhodnotit dva závěry. Poměr hlasů pro a proti koupi a návrhy možného využití.

Koupit – nekoupit:
12 ….% pro koupi bez dalších podmínek
19 ….% pro koupi, ale za nižší cenu
51 ….% proti koupi
17 ….% z odpovědi nebylo zřejmé rozhodnutí

Návrhy využití:
–    pořádání kulturních akcí (plesy, vystoupení, odpolední čaje, oslavy)
–    výstavní prostory pro ZŠ a MŠ
–    tělocvična
–    ordinace
–    chráněná dílna
–    rekreační zařízení
–    dům pro seniory
–    pronajmout

_8.2.2012

.

     Občanské sdružení Nová cesta Libice se rozhodlo nepodpořit zveřejněním „anketu ZM“ na svých webových stránkách. Zároveň, a to hlavně, jsme nechtěli ovlivňovat rozhodování ostatních. Svěřit rozhodování do rukou občanů o nákupu majetku vysoké pořizovací ceny a následně dalších v budoucnu nemalých provozních nákladů (energie, údržba), je určitě správné. Anketa má být průzkum názorů dotazem. Ankety typu Český slavík, Sportovec roku se dotazují na názor účastníků ankety, protože vybírají z možných variant. Takže v našem případu by měl být dotaz koupit, nebo nekoupit za danou cenu. Určitě by mohla být dále rozvedena o důvod Vašeho rozhodnutí proč koupit, nebo nekoupit. Ale na takovouto otázku by se stejně špatně odpovídalo, protože informace „cena k jednání“ určitě značně ovlivní rozhodnutí o nákupu, ale neměla by být jediným kriteriem. Co další náklady? Zastupitelstvo již v tuto chvíli ví, že je prodávající ochoten nabídnout objekt za cenu nižší, ale konkrétnější nabídku si nechává asi jako triumf své činnosti, jak skvěle dokázalo vyjednávat. Také neobsahuje žádné další informace o případných alespoň současných provozních nákladech. Celé zařízení je v současné době bez dalších stavebních úprav připraveno pouze pro hostinskou činnost s možností občasného využití sálu a jakýkoli nápad na využití by znamenal stavební úpravy a s nimi spojené další nemalé náklady. Na jejich krytí se v rozpočtu bude velmi těžko hledat prostor. Určitě by nebylo správné nechtít se podílet nějakým způsobem na provozu a požadovat na majiteli propůjčování tak jak se tomu mnohokrát dělo doposud, a oni ,myslíme vždy, vyšli ochotně vstříc.
V této „ANKETĚ“ žádá ZM o námět na možné využití, ale nedává vůbec žádné informace na základě kterých by bylo možno uvažovat. Ne všichni totiž znají situační podmínky uvnitř kulturního domu mimo sálu a restaurace. Pokud zastupitelstvu není jasný účel , ke kterému by měl objekt sloužit, jak má mít představu běžný občan, který nemá ani zlomek informací co oni. Takto by se celá alibistická akce dala pojmenovat: „Co s tím budeme dělat, až to koupíme?“. A to bez položení otázky, kde vezmeme na provoz neziskové stavby? Pokud se toto nepovedlo Krumlovým, kteří jsou podle nás v tomto směru velice schopní, tak prostě nikoho jiného nenajdeme.
Tímto článkem v žádném případě nechceme nikoho směrovat k rozhodování ani jedním směrem, protože by výsledek mohl být ovlivněn a to nechceme. Pouze se chceme zamyslet nad tím, zda budeme schopni utáhnout provoz a na úkor čeho? Máme na to?

_4.2.2012

.

     Na posledním jednání Zastupitelstva městyse v Libici nad Doubravou nás v diskuzi pan starosta překvapil zcela novými informacemi, jež se týkají opravy zámku. Firma ARCHATT, která zámek vlastní, bude chtít v letošním roce opět čerpat dotace. Dalo by se říci, že obec svou spoluúčastí již tradičně pomáhá na tyto dotace dosáhnout. Zdá se, že jsme jako obec tak trochu v pasti. A to proto, že je zámek v obci dominantní stavbou, kterou by bylo vhodné zachovat a opravit. Pan starosta sdělil, jak je projekčně a tématicky připravena obnova zámku. V přízemí mají být prohlídkové místnosti, ve kterých bude stálá výstavní expozice o pivovarnictví a cukrovarnictví. Dále uvedl, že ve druhém patře budou také prohlídkové místnosti jako v přízemí, jen s tím rozdílem, že ke každé místnosti bude vybudováno sociální zařízení (asi proto, kdyby to někdo nestihl na chodbu a chtěl se i vykoupat). Nevíme, možná nejsme lidmi tak širokého záběru, ale pro takovouto expozici byste asi těžko hledali zájemce o shlédnutí více než jednou (není to zde tradicí). Kolikátý už je to podnikatelský záměr? Na základě těchto skutečností se záměr jeví jako samoúčelný – pouze pro čerpání dotací. Zároveň nám pan starosta jedním dechem řekl, že se vše bude odvíjet od výše dotace, kterou my, jako obec, pomůžeme firmě ARCHATT svojí účastí získat. Znamená to, že firma ARCHATT buď nemá dostatek svých finančních prostředků, nebo je nechce příliš investovat a spoléhá se na stát. Copak se takto rozbíhají projekty kterým věříme? Myslíme si, že dotace směřující do zámku, jsou určeny především k tomu, aby se „nastartoval“ běh tohoto nefunkčního objektu tak, aby vlivem tématické části projektu mohl v budoucnu fungovat ekonomicky nezávisle. Zatím se nám jeví tento projekt nefunkční a připadne nám, že je to pouze prostředek k čerpání dotací. A tak se ptáme: Jaké máme možnosti jako obec toto ovlivnit? Jak tomuto zámku pomoci k jeho záchraně? A musíme se na tom takto podílet, když zjevně nevíme, jakým směrem se bude osud zámku ubírat po ukončení dotačního titulu? Jste vy ostatní opravdu přesvědčeni o smysluplnosti a životaschopnosti tohoto projektu? My otevřeně říkáme, že nesouhlasíme s podporou nejasných projektů.

Ale daleko

více posluchače podrobného projevu pana starosty mohla zaskočit informace, že by firma ARCHATT ráda získala dílny, které dnes vlastní městys, protože byly historicky majetkem, který patřil k zámku a byl součástí zámeckého komplexu. Velmi nás překvapilo, jak dalece a podrobně je již projekt propracován. Máme z toho pocit, že projekt je připravován již delší dobu. Zastupitelům pak je předložen „hotový návrh“ pro jejich přitakání. Nejednalo by se však o prodej, ale o směnu, kdy firma ARCHATT vybuduje do deseti let dílnu o rozměrech 15 x 12,9 metrů, která by měla navazovat na současné garáže městyse v areálu bývalého JZD. Pan starosta přítomné seznámil s hrubým odhadem ceny za vybudování nových dílen. Uvedl částku 1,8 milionu Kč. Několikrát zdůraznil, že bude požadovat adekvátní náhradu. A najednou mají zastupitelé před sebou
smlouvu o směně, kde náklady na vybudování budou a citujeme:

„Maximální pořizovací náklady na vybudování objektu budou ve výši min. Kč 900 000.– a max. ve výši Kč 1 000 000,– (cena obvyklá) bez DPH (vztaženo k době uzavření této smlouvy, tj. k cenám roku 2011).“
Přestože věta s maximální na začátku nedává smysl, vzhledem k provedené kalkulaci je to jasně málo. Ale je to pouze návrh, který doufáme nebude odsouhlasen. Obec se nepotřebuje těchto budov zbavovat a pro majitele zámku mají z důvodu pozice a komplexní zpevněné plochy mnohem větší hodnotu. Tento návrh se pro obec jeví jako velmi nevýhodný. Obec by se měla v tomto případě chovat tržně a majitelé zámku by měli napřed přesvědčit, především rychlostí postupu prací na opravách, že jakýkoliv záměr se zámkem je skutečný. O budovy dílen žádat až v době, kdy je budou opravdu potřebovat. Ale proč směna? Proč ne běžný prodej? Novou stavbu, pokud bude tato stavba potřeba, řešit běžným výběrovým řízením. Možná, že by si i některý ze spolků v obci rád formou brigády na stavbě něco přivydělal. Jako odměnu za koordinaci při vybudování nových dílen by pak mohl někdo dostat dar v podobě třináctého platu, protože udělal něco navíc. A kdyby se zdálo, že na ni nebude dostatek financí, tak se může najít řešení, třeba jak „odrbat“ některý spolek o část jeho historicky dlouhodobých příjmů. Nebo už odměnu někdo dostal za jiný postup?

_12.1.2012

.

V pátek 23. prosince se národ rozloučil s Václavem Havlem. Poslední dny zaplnili  novináři  tisk, rozhlas i televizi, zprávami o  úmrtí našeho 1. českého prezidenta. Pokud jste měli čas se těmito zprávami probírat, také Vás jistě překvapily některé reakce tzv.  „obyčejných lidí“ /tak se ve své anonymitě podepisují/, kteří ve svých příspěvcích byli až neurvale necitliví k zemřelému člověku. /viz. Prohlášení mladých komunistů/.  Nejde o to, stavět se na jednu či druhou stranu. Protože to  byl člověk z masa a kostí, jako my všichni. Majíce  dobré i špatné vlastnosti.   Ale ve společnosti jsou vytvářeny různé teorie o konci totalitního režimu, že to bylo domluvené, že by stejně padl. Tato teorie by byla možná pravdivá, kdyby…  ale jsou příklady, které ukazují, že se šlo i jinou, ne zrovna  demokratickou cestou../KLDR, Čína…./ Ale jsme si, při těchto teoriích,  jisti, že tehdejší vládnoucí garnitura nechtěla jít podobnou cestou, jako již zmiňované země? Že se jim to nevymklo z rukou právě za přispění lidí, kteří se nepodvolovali tehdejšímu režimu? A mezi ně patřil i Václav Havel.  Uvažování o tom, že by to dopadlo stejně  jak to dopadlo, že jsme byli jen loutkami  v tomto dění, je velmi, aniž si to uvědomujeme,   nebezpečné. Protože pokud takto přemýšlíme, podlamujeme tím víru lidí, že mohou svým  celoživotním postojem, směřujícím k pravdě či dobru, něco změnit, a necháváme potom  prostor,  v našem  občanském životě,  lidem, kteří toto takto vidí, ale přitom jsou  a nechávají se Vámi volit do řídících a rozhodujících funkcí. /protože je to pro ně velmi  ekonomicky výhodné…/ Tímto se Vám  říká, že Váš životní postoj, orientace ke  kladným  hodnotám, které nás spojují, je zbytečný-nepravdivý, a že je potřeba se rozhodovat podle výhodnosti. Že Vaše svědomí nic neznamená, protože tak jednají všichni, že je potřeba se přizpůsobit. Nebo svou lhostejností   potom chabě maskujeme to, že jsme svým neaktivním přístupem umožnili těmto lidem zanést do obecního ovzduší něco lehce ztuchlého a nechceme nést odpovědnost? Nechceme a  ani nemůžeme rozebírat život Václava Havla, ale chtěli  bychom zmínit, co bylo  pro něj charakteristické a co  většině dnešních politiků,  na všech úrovních, chybí. Chybí jim  obecně slušnost, a pochybování o sobě , z čehož vyrůstá pak sebereflexe, která je nutná a zdravá pro fungování  celé  společnosti.  Chtějme to po nich.

Dokonale zachycující odkaz V. Havla v části projevu prezidenta republiky při smuteční mši:

S Václavem Havlem nepochybně mnohé odchází, ale zároveň mnohé naopak – i díky důslednosti jeho celoživotních postojů –neodchází. Pokusím se proto připomenout to, co neodchází, resp. co by s Václavem Havlem odejít nemělo.

Neodchází myšlenka, že svoboda je hodnotou, které stojí za to přinášet oběti, a že za pravdu, je-li o ní člověk přesvědčen, má smysl podstoupit zápas i s osobními riziky.

Neodchází myšlenka, že svobodu je snadné ztratit, když o ni nedostatečně pečujeme a že jedině demokracie umožňuje svobodný život jednotlivce a materiální i duchovní prosperitu země.

Neodchází myšlenka, že lidská existence má svůj transcendentní přesah, s jehož vědomím musíme žít.

Neodchází myšlenka, že svoboda je univerzální princip a že berou-li ji komukoli a kdekoli, ohrožuje to i svobodu naši.

Neodchází myšlenka, že slovo má nesmírnou sílu, že umí zabít i léčit, uškodit i pomoci, že umí měnit svět.

Neodchází myšlenka, že říkat se mají i nepříjemné pravdy.

Neodchází myšlenka, že menšinový názor nutně není nesprávný a že o něm musíme přemýšlet a diskutovat.

Neodchází myšlenka, že naše republika je naším dílem a že bude taková, jakou ji sami uděláme.

_25.12.2011

.

Zatím, co  všichni společně budeme  25.12. slavit První svátek vánoční , tak jste si někteří z Vás možná všimli, že na tento datum, připadá 110.výročí narození Milady Horákové, která byla 27.6.1950 komunisty popravena. Nebylo to světlé období naší společnosti. Proč o tom píšeme?  Myslíte si, že  se nehodí  psát o tomto  životním příběhu v předvánočním čase? Myslíme si, že v tomto čase, kdy se opět mluví o krizi, je potřebné připomínat i takováto období, kdy z krize společnosti, lacinými triky a sliby, návody jednoduchých řešení, nevzešlo nic dobrého. V novodobých dějinách to byly totalitní režimy. Nebo jsme už na to zapomněli? Tento příběh  nás neustále rve na „kusy“. Je  to věčný boj mezi dobrem a zlem, mezi pravdou a lží, mezi statečností a zbabělostí. Je velmi jednoduché dívat se na cizí životní příběh z povzdálí. V této optice je nám vše jasné, ale pokud jste sami součástí tohoto dění, tak už to není tak jednoznačné . Víme, že tento příběh, tato událost, je hodně krajní. Ale nepotkává nás to denně? Nepřekrucujeme fakta tak,  abychom sebe ospravedlňovali? Hledáme východiska i za cenu polopravd?  Nesnažíme se  zmanipulovaným veřejným míněním dosáhnout ospravedlnění svých činů? Nepřimhuřujeme někdy i obě oči za cenu osobního profitu a vlivu? Jak daleko se dá zajít,  co myslíte? Jistě jste před několika lety zaznamenali soudní proces s prokurátorkou JUDr. Brožovou-Polednovou, která se právě podílela na odsouzení Milady Horákové. Byla odsouzena a byla omilostněna prezidentem republiky. Ale jakékoliv vstřícné gesto se míjí účinkem, pokud není vyřčena lítost nad tím , co jsme ve jménu „blaha“ dělali, čeho jsme se ve „jménu dobra-pravdy“ dopouštěli. Při  propouštění paní   prokurátorka mluvila a působila jako osoba poškozená, bez pokory, bez omluvy, neschopna vidět svůj  osobní „vklad v tomto procesu“. Jde o osobní nestatečnost,  nepokoru před  právy a životy druhých. Kde vlastní zbabělostí necháváme za sebe  mluvit a činit druhé a vymlouváme se na to.  Na tom byl tento proces postaven.  Teď se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu, proč toto vše zmiňujeme. Pokud  nedokáži popsat vlastní selhání,  pak podávaná ruka je jen falešným gestem. Nemohu chtít smíření, když sám po smíření  ani netoužím.  A nemohu chtít ani odpuštění, pokud nedokáži sám odpustit…  Jak  z toho ven?Co by bylo největším činem, co myslíte…?  Asi je to  přiznání  /s nutnou  lítostí/ a  na druhé straně  odpuštění, které vše zahlazuje… O tom je ale přece příběh těchto dvou souvisejících svátků,Vánoc a Velikonoc, které jsou v tomto pořadí před námi…

_21.12.2011

.

Úřední zápis, nebo pohádky???

Zápis ze zasedání Zastupitelstva městyse, je jediným úředním dokumentem o průběhu zasedání. Jeho pořizování je stanoveno zákonem, i když nejsou stanovena podrobná obsahová pravidla pro jeho vytváření. Zápis má být obrazem průběhu a výsledku projednávání jednotlivých bodů ( zákon č.128/2000 Sb. §95 ) a třebaže to není v zákoně zapsáno, předpokládáme, že pravdivým. V současné době se mezi zastupiteli zájemce o ověřování jen těžko hledá a pokud zápis ověří, tak naprosto bez problémů s rozdíly (možná ne příliš podstatnými) oproti skutečnosti. Zřejmě ho nepovažují za nic důležitého, možná je to pro ně byrokratický nutný úkon. Často se stává, že zápis obsahuje podrobný popis jednoho názoru a velice strohý, ale pro někoho možná vhodný popis druhého názoru. Nyní si přibližme situaci při navrhování ověřovatelů zápisu. Pánové Rutsch a Mrva již v minulosti několikrát funkci ověřovatele odmítli. Důvod prý pro to mají, ale veřejně ho neoznámili. Pánové Záruba a Jun přestali mít o ověřování také zájem, protože starosta ve jménu asi všech ostatních zastupitelů odmítl vyhovět podmínkám pro ověřování, které pan Jun požadoval. Ověřovatelkou zápisu ze zasedání zastupitelstva městyse z 18.11.2011 je dobrovolně a bez výhrad paní Květa Bačkovská – tak znělo usnesení (  správně Květoslava ), no drobnost. Příště se možná dočkáme, že v návrhové komisy bude Vašík a zapisovatel Pepča.  Druhou ověřovatelkou paní Andrea Pleskačová, která přijala se slovy „No, tak jo“.

Právo VETA!!!

Vraťme se k nepřekonatelným požadavkům pana Juna. Požadoval zaslání návrhu zápisu do 7 dnů po konání zastupitelstva na jeho e-mail, aby ho byl schopen na úřadě během krátké chvíle ověřit v zákonem stanovené lhůtě deseti dnů. Tento jeho požadavek starosta asi právem VETA odmítl. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že je potřeba aby si se zapisovatelem sedli a zápis si vyjasnili na místě. To ale neodmítl. Pouze si chtěl zápis v klidu projít a následně se na případných opravách se zapisovatelem dohodnout. Asi je potřeba zápisy bez zbytečného čtení či oprav ověřit. Jak může být někdo schopen na místě ověřit zápis, který obsahuje čísla smluv, pozemků, rozlohy, částky atd.? Na některém z předcházejících zastupitelstev jsme se dozvěděli, že tvorba zápisu trvá v případě delšího jednání cca 25 hodin. Může být někdo schopen s čistým svědomím ověřit zápis za hodinu? Nebo snad na úřadě tráví některý z nich delší dobu?

Má to logiku???

Jaký je postup vytváření zápisu? Zapisovatel, který se na začátku zasedání volí, ale nemůže jím být nikdo jiný, než místostarosta, protože podle slov pana starosty tomu tak vždy bylo a není potřeba to měnit, provede zápis. Ten podepíše v případě Libice nad Doubravou starosta a místostarosta. Dále svým podpisem ověří správnost zápisu dva zastupitelé, kteří byly při zasedání zvoleni. Protože ověřovatelé podepisovali pouze poslední list zápisu, který byl snadno oddělitelným od celého zápisu, byl na zastupitelstvu dohodnut způsob řekněme pečetění celého dokumentu. Každý ze zastupitelů může na příštím zasedání vznést námitku proti zápisu (zákon č. 128/200 Sb. §95), ale protože je zapečetěný a podepsaný (odsouhlasený), není možno do něho provádět opravy. Oprava by měla proběhnout formou usnesení ( Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy MV č. 25/2008 ). U nás se zápis opraví dalším zápisem se zněním, že zastupitel vznesl námitku, ale z ničeho nevyplívá, zda je správně původní zápis, nebo jeho námitka. Takže naprosto zbytečné snažení. V tuto chvíli může mít pouze dobrý pocit z toho, že se snažil o nápravu, ale špatný pocit z toho, že se v tu chvíli cítí jako „prudič“. Vždyť chtěl ale pouze to, aby všichni dělali správně to, k čemu se dobrovolně zavázali při skládání slibu zastupitele. A to byl případ pana Juna na tomto zasedání.

Nikdo není neomylný!!!

Chybu může udělat každý a určitě jsme ji každý z nás někdy udělali. Jsme dospělí lidé a nikdo se nám za ni smát nebude. Pouze by bylo vhodné chybu uznat, přiznat se k ní a zajistit vhodnou nápravu. A to je celé. Život jde dál. Z chyb se přece každý člověk učí. Je však důležité si z chyb svých, ale i ostatních vzít nějaké ponaučení a posunout se zase o kousek dál.

_19.11.2011

.

Kronikář byl v minulosti /před r.1948/ považován za pamětníka obce. Byl osobou považující určité důvěry a úcty, tak trochu „písmák“, který nevnímal obec pouze jako prostor svého vlivu, ale jako společný domov, který popisuje. Po roce 1948 se stává funkce kronikáře funkcí i politickou. A to je to, v čem se dnes v naší obci pokračuje a proti čemu vystupujeme. Důvěru dostává ne nejvhodnější možný kandidát, ale kandidát „názorově spřízněný“. Rada městyse vybrala, jak vybrala. Tento její výběr nemá obsah. Na otázku, co vedlo vítěze, pana Josefa E., k tomu, aby se přihlásil do tohoto výběrového řízení, odpověděl, že je to jeho soukromá věc…..

Na konci článku pana starosty, v Cestě Vrchovinou, nás zaujalo přísloví: „Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem“../ tolik říká lidové přísloví/ Pan starosta píše zavděčit. Chceme upozornit, že zachovat a zavděčit je trochu odlišné . Zachovat vnímáme ve smyslu udržení určitých hodnot v mezilidských vztazích. /např. zachovat důvěru – to je asi správně, zavděčit důvěru…. cítíte určitý nesoulad.?/. Zavděčit je chtít vděk po lidech. Ale kvůli tomu přece nejsme starostou, radními či zastupiteli. Jde přece „pouze“ o směřování obce, ne o hru „Na největšího“. Vy ji neznáte? /J. Werich, Fimfárum, Jak obři na Šumavě vyhynuli…../není to dlouhé-doporučujeme/. Tyto funkce mají propůjčeny pouze proto, že požívají určité důvěry. Ale zpátky k přísloví. Je nutné se zachovávat, či zavděčovat se lidem všem? Nestačilo by jednat spolu vzájemně pravdivě, spravedlivě a k tomu ještě s pochopením? Nestačilo by se postavit na stranu dobra a pravdy a lásky a../ přidejte si tam co chcete, co tmelí lidské společenství/…. Potom pak tato „lidová moudrost“ „Není na světě…“ už je „moudrem“ nadbytečným a prázdným, vypovídajícím o nás, o naší neschopnosti se vzájemně poslouchat a děj v obci vnímat v širším kontextu……

Články k tomuto tématu, které byly uveřejněny v Cestě Vrchovinou – ZDE

_16.11.2011

.

Na posledním zastupitelstvu p. Bednář v diskuzi vystoupil s emotivním příspěvkem, kde kritizoval dosavadní průběhy jednání ZM (zastupitelstva městyse). Kde se teď, podle něho, děje něco, co se dosud  na jednáních nedělo, že   nejde vůbec  o práci pro obec, že se tato jednání nesou pouze v osobním napadání….. S tímto  ale  nemůžeme  souhlasit. Souhlasíme s tím, že je potřebné spolupracovat. Spolupráce ale znamená se i  vzájemně poslouchat a pokusit  se zapracovat jiný názor do svého přemýšlení a vzít   tento, třeba  i protichůdný  pohled jako velmi důležitý pro „protistranu“ a i takto dokázat „obrousit“ hrany střetů.  Abychom se spolu domluvili, tak musíme všichni předpokládat, že u zápisu  z jednání ZM a  z usnesení ZM je presumce správnosti.  Jde nám o to, abychom se  pohybovali v „mantinelech“, které nám vymezuje například Zákon o obcích .
Vše, o co jsme žádali a co jsme připomínkovali, bylo  „smeteno“ ze stolu. Naše poukázání na chyby v usneseních ZM, kde je špatný návrh  a  potom  i špatně schválené usnesení ZM k  nákupu pozemků, je bráno pouze jako administrativní chyba.  Na podivný výběr kronikáře, kde rozhodlo konstatování, že bude plnit svěřené úkoly, na což se ho nikdo ani neptal a při kterém RM (rada městyse) neměla k tomuto výběru   ani mandát.   Zastupitel p. P. Jun napsal otevřený dopis ohledně výběru kronikáře, kde nabízel spolupráci v novém výběru, abychom se dobrali na  dalším jednání ZM  k rozumné dohodě. Tento vstřícný krok ale zůstal bez odezvy. Žádný zastupitel se  bohužel neozval. P. Jun neobdržel ani kladné, ani záporné vyjádření od žádného zastupitele. Jak vidíte, tak naše „snažení“ není o potyčkách uvnitř obce a nejde o osobní napadání.  Do obce  a do osobní roviny to přenáší právě ti, kteří se takto brání našim „upozorněním“ na chyby. Naše snaha je o tom, aby jednání ZM a fungování obce bylo co nejprůhlednější a aby se i občané obce dokázali v případě zájmu na jednání ZM dobře připravit. Bez informací to ale nejde.  Pokud se tomu „obec“ brání, tak to budí velkou nedůvěru. Proto také, vzhledem k trestně právní odpovědnosti zastupitelů,  úzkostlivě hledáme každé chyby a překračování možného, které se v jednáních  a usneseních ZM  dějí, protože netušíme, které chyby mohou být  pro obec a její fungování až fatální. K této nedůvěře nás vede současný stav, kdy se v některých usneseních a jejich návrzích objevují rozdíly. Ty jsou pak specifikovány jako administrativní chyby. K chybám, ač se mohou někomu zdát nepodstatné, by docházet nemělo. Tím spíše, pokud prochází kontrolou několika lidí. Ověřovatelé  přesto bez  problémů ověří zápisy ze zasedání i s chybami. Vzhledem k chybám, které se za poslední dobu staly a výstupu p. Bednáře, který je členem kontrolního výboru a který nás takto nepřímo  kritizoval za poukázání na chyby v usneseních, jejich návrzích a na velmi pochybný  výběr kronikáře, naši nechuť vyřešit problém vždy mávnutím ruky, tak se  obracíme i na něj, aby vzhledem k své funkci zaujal  do budoucna objektivní pohled na tento popisovaný  problém a aby se nesnažil přikrývat chyby, které se dějí, nebo konkretizoval návrhy řešení.
Člen zastupitelstva je dobrovolná funkce a zastupitelé by měli hledat cesty řešení a vybírat z možných variant. Jestli si však mají přijít pouze vyslechnout, co je nového, aby byli brzy doma, můžou si rovnou sednout mezi hosty a doporučení rady opsat do usnesení.
Lež a Pravdu lze  totiž od sebe dost dobře rozeznat, ale dobře promíchaná polopravda, se těžko rozmotává.  Chceme i takto vybídnout zastupitele městyse, kteří za své posty dostávají měsíční odměnu, aby se pokusili v rámci svých možností  na jednání připravovat, protože jinak můžete být i takto předmětem manipulace a do problémů až na místě nemusíte vůbec proniknout. Přáli bychom si, aby se zastupitelé projevovali na  jednáních ZM svobodně  a sebevědomě,  podle svého svědomí. Pak už ZM totiž nikdo nebude takto chápat, protože diskuse není nepřátelství. Myslíte si, že to nejde?

_19.9.2011

.

Usnesením Rady  městyse  číslo 13/11-14 ze zasedání konaného dne 27.7.2011 byl vybrán a schválen nový kronikář  v Libici nad Doubravou pan Exner. Jediný požadavek k tomuto výběrovému řízení  byl ten, že má zájemce předložit  libovolný, ručně psaný text na formátu A4. Zdálo by se , že kritériem  měla být pouze úprava a krasopis  zájemce  o místo kronikáře. Všichni uchazeči  tuto podmínku splnili a nějaký text napsali, ať už autorsky vlastní nebo opsaný dle předlohy. Nově schválený kronikář navíc informoval o svém souhlasu s požadavky na vedení kroniky.

Protože se tato kritéria zdají nedostatečná, požádal pan Jun ostatní zastupitele o zrušení tohoto výběrového  řízení a vypracování nových požadavků, na kterých se hodlá aktivně podílet na příštím zasedání Zastupitelstva městyse. Jelikož se  o místo kronikáře  ucházeli tři zájemci /paní Rutschová, pan Exner, pan Stehno/, a je tedy z koho vybírat, mělo by být hodnotících kritérií více. Například vztah k historii, stylistická a slovní vybavenost, která by se dala vyhodnotit na základě zadaného tématu ke zpracování.

Doufáme , že dojde ke správnému výběru na základě více  požadavků a kronikáře potvrdí nebo vybere Zastupitelstvo městyse s řádnou pečlivostí. Práce nového kronikáře pak bude chloubou naší obce.

V tuto chvíli nezbývá než počkat , jak se k tomuto tématu postaví jednotliví zastupitelé.

_4.8.2011

.

Bohužel jsme zatím nedokázali splnit jeden z našich předvolebních cílů i slib z předchozího komentáře „Otevřeme zasedání zastupitelstva“ – zlepšení informovanosti. Na posledním jednání zastupitelstva předložilo naše sdružení prostřednictvím dvou našich zastupitelů pět bodů, které by dle nás vedli ke snadnějšímu přístupu občanů k informacím o dění v obci. Jednalo se o tyto body:

1. Zveřejňování podkladů na internetových stránkách www.libicend.cz pro veřejné zasedání zastupitelstva městyse Libice nad Doubravou.

2. Zveřejňování zápisů ze zasedání zastupitelstva městyse Libice nad Doubravou na internetových stránkách www.libicend.cz.

3. Součástí zápisu ze zasedání zastupitelstva městyse je také jmenný seznam zastupitelů s uvedením kdo a jak hlasoval (proti, zdržel se).

4. Uveřejnění programu a termínu zasedání rady městyse Libice nad Doubravou na internetových stránkách www.libicend.cz.

5. Uveřejnění mailových adres jednotlivých zastupitelů na internetových stránkách www.libicend.cz.

Snad z důvodu malé síly při hlasování, snad z důvodu nemoderního uvažování ostatních přítomných zastupitelů při rozhodování o rozšíření poskytovaných informací prostřednictvím webových stránek městyse. Pokud se nad body, které se týkaly zlepšení informovanosti občanů v duchu otevřené společnosti a v duchu volného a snadného přístupu k informacím vůbec zamysleli.

Žádný ze zastupitelů nepřednesl ani jediný příspěvek, myšlenku, nebo návrh řešení. Ústy pana starosty bylo zveřejňování informací nad rámec, který ukládá zákon označeno jako zbytečné z důvodu nutné anonymizace a tím i zvýšené pracnosti. Dále bylo označeno zbytečným, protože o tyto informace je malý zájem a kdo ho má, ať si požádá na obecním úřadu. Tímto směrem se již hlasování ve všech bodech ubíralo. Nic na věci nezměnilo ani vystoupení p. Juna, ani vystoupení p. Rédla, jako zástupce běžného občana, který chtěl na svém příkladu demonstrovat možný zájem Vás ostatních. Naprosto nesmyslný dotaz p. Exnera, kolikrát p. Rédl požádal např. zastupitele p. Nepovíma o podklady, které dostává měl asi podpořit nezájem veřejnosti, nebo mu poradit aby se nestaral o ostatní a sám využil zastupitele v sousedství. Jak to mělo být nám není jasné. Podstatou internetu je informovat. Informovat bez ohledu na počty zájemců o tyto informace. Žádný z autorů jakéhokoliv článku, návodu, popisu, prostě jakékoli informace asi neuvažoval, v době kdy toto své dílo dával na internetové stránky o tom, kolik lidí si jeho dílo přečte. Kdyby takto přistupoval k zapisování informací každý, nebyl by ještě dnes internet vůbec k ničemu a nemohli by ho využívat miliardy lidí na celém světě.

Jediné co se podařilo, bylo schválení uveřejnění soukromé emailové adresy zastupitele, pokud o to požádá a dá souhlas se zveřejněním osobních údajů. Jestli budou zveřejňovány míry a váhy, nevíme. Jméno zastupitele a emailová adresa nejsou totiž žádným osobním údajem. Nicméně v současné době již máte k dispozici adresy na naše dva zastupitele (Jun Petr, Záruba Martin). Věříme, že je budou následovat i další. Nebo je snad Váš názor nezajímá? Nebo si své ego již naplnily získáním židle v zastupitelstvu?

Funkce zastupitele je funkcí veřejnou a veřejnou by měla být i činnost zastupitele, aby se každý občan mohl podívat jak ten který zastupitel plní své předvolební sliby, jak hlasuje, k čemu se vyjadřuje, jaké jsou jeho názory a pokud se za svou práci v zastupitelstvu nestydí, určitě nemá problém se zveřejňováním výsledků své práce.

Možná by stačilo, kdyby si každý ze zastupitelů uvědomil, že je zde především pro občany, kteří mu dali ve volbách svůj hlas a chtějí vidět, že je platným členem zastupitelstva.

A jak z této situace ven? Nezbývá než počkat na novelizaci Zákona o obcích, která zveřejňování z jednání zastupitelstva i spolu s tím, kdo jak hlasuje vyřeší.

_19.7.2011

.

Velice nás potěšil zájem vyplývající z Vašich mailových reakcí na článek „Otevřeme zasedání zastupitelstva!“, kde jste kladně hodnotili zpřístupnění rozsáhlejších informací o dění v Libici nad Doubravou. Je zřejmé, že o informace z činnosti komisí, rady i zastupitelstva má zájem hodně z Vás, a že nejen návštěvníci zastupitelstva se chtějí dozvědět oficiální, nikým drobně neupravené informace (nechtěně – efekt tiché pošty) dotýkající se každého přímo, nebo nepřímo.
Na základě těchto zpráv veřejnosti jsme rozšířili návrh bodů jednání příštího zastupitelstva a včera požádali o doplnění do programu.

Body pro jednání zastupitelstva:

1. Zveřejňování podkladů na internetových stránkách www.libicend.cz pro veřejné zasedání zastupitelstva městyse Libice nad Doubravou.

2. Zveřejňování zápisů ze zasedání zastupitelstva městyse Libice nad Doubravou na internetových stránkách www.libicend.cz.

3. Součástí zápisu ze zasedání zastupitelstva městyse je také jmenný seznam zastupitelů s uvedením kdo a jak hlasoval (proti, zdržel se).

4. Uveřejnění programu a termínu zasedání rady městyse Libice nad Doubravou na internetových stránkách www.libicend.cz.

5. Uveřejnění mailových adres jednotlivých zastupitelů na internetových stránkách www.libicend.cz.

_3.6.2011

.

     Na posledním zasedání zastupitelstva městyse přednesl náš zastupitel pan Petr Jun návrh na zveřejňování podkladů pro zasedání na webových stránkách městyse. Cílem bylo informovat ostatní občany (ne pouze zastupitele) o podrobnostech k projednávaným bodům.Na návrh pana starosty byl tento bod jednání stažen s tím, že pan starosta bod jednání zařadí na příští zasedání a připraví podklady potřebné pro jeho realizaci. To znamená prověří nutné podmínky tohoto kroku.
Protože jsou jednání veřejná, mají také ostatní občané právo, znát dopředu podrobnosti k projednávaným bodům. Věříme, že to bude významný krok směrem k průhlednosti při rozhodování městyse. Transparentnost a poskytování informací veřejnosti je klíčovým prvkem demokracie. Tato veřejná kontrola je nejlepší prevencí před korupcí či nehospodárným nakládáním s majetkem. Pokud je veřejnost vtažena do problematiky ještě před samotným rozhodováním, o to více významnější a pozitivnější to je. Zlepšení informovanosti Vás občanů bylo naším cílem při vzniku sdružení a hodláme ho maximálně prosazovat. Sdružení Nová cesta nevzniklo pouze pro volby do obecního zastupitelstva, ale hodlá i po jejich ukončení nadále fungovat a plnit své předvolební sliby. Protože otázka informovanosti veřejnosti není jistě pouze naším cílem, předpokládáme podporu i zastupitelů ostatních sdružení.

Příklady zveřejňování podkladů:

Okřížky – městys – podklady
http://www.okrisky.cz/rada-a-zastupitelstvo-mestyse/ms-59414/p1=10825

Český Krumlov – podklady pro zastupitelstvo, program jednání rady
http://obcan.ckrumlov.info/docs/cz/podklady_pro_zastupitelstvo.xml
http://obcan.ckrumlov.info/php/rada/program.php

Ostrava – podklady zastupitelstvo, program jednání rady
http://www.ostrava.cz/jahia/webdav/site/ostrava/shared/obcan/usneseni/vo1014/z7verejne/index.html
http://www.ostrava.cz/jahia/Jahia/site/ostrava/ostrava/obcan/mesto-a-jeho-organy/rada-mesta

Brno – podklady, program
http://www.brno.cz/sprava-mesta/volene-organy-mesta/zastupitelstvo-mesta-brna/materialy-k-jednani-na-zmb/

Hodonín – zveřejnění podkladů
http://www.hodonin.eu/materialy-k-projednani/ds-48763/archiv=0&p1=49776

Nový Jičín – podklady, program, usnesení
http://www.novyjicin.cz/cz/urad/samosprava/zastupitelstvo-mesta/

_15.5.2011

.

Pokud jste v těchto dnech procházeli okolo Úřadu Městyse Libice nad Doubravou a chtěli si na úřední desce přečíst aktuálně vyvěšené Usnesení č. 5/2010-2014 Zastupitelstva městyse Libice nad Doubravou  ze dne 29.4.2011 asi jste i při nejlepší vůli Vašich krčních obratlů tohoto nebyli schopni.

Horní okraje stránek tohoto usnesení jsou zakryty neprůhledným rámem úřední desky. A tak se občan nedočte z jakého dne dané usnesení je a  není možné si přečíst některé body usnesení – není vidět bod 14, 15, 29, 30 a bod 46.

Při nahlédnutí do elektronické formy dokumentu je možné se v bodech 14 a 15 dočíst, že zde zastupitelstvo schválilo prodeje pozemků, body 29 a 30 se týkají schválení poskytnutí příspěvků a bod 46 se týká omluvy starosty za nedodání kompletních podkladů pro jednání zastupitelstva.

Doufáme, že to byla nedbalost toho, kdo daný dokument vyvěšoval, že  zastupitelstvo  nemá a nechce nic skrývat.  Protože ne každý má přístup k zápisu zastupitelstva v elektronické podobě  a  zvídavý občan, který chce dočíst celý zápis, provádí při čtení zápisu před úřední vývěskou  takové  nedůstojné cviky, že by mohl být  i nařčen z hanobení úřední vývěsky.  Nevyjímaje to, že  po ránu a nerozcvičeném těle to může být i zdraví nebezpečné…..Tak prosíme, aby se vyvěšovalo pečlivěji, aby nedocházelo takto  k pokřivování páteře….

Abychom předešli polemikám o tom, zda je možné takto umístěné usnesení považovat za skutečně vyvěšené, naše sdružení požádalo Úřad městyse Libice nad Doubravou o sjednání nápravy.

Pro zobrazení detailu fotografie: první,  druhá

_9.5.2011

.

Vážení sousedé,                                                                                              

chci  Vám touto cestou oznámit, že jsem již déle nemohl setrvávat jako radní   v Radě  městyse  Libice nad Doubravou a vzdal jsem se mandátu radního městyse Libice nad Doubravou.  Do komunální politiky jsem vstupoval s přesvědčením, a myslím si to stále, že každý neseme svůj díl odpovědnosti za dění v obci. Že dokážeme společně pracovat, podporovat se, vnímat jinakost druhých a přispívat tak k rozvoji obce.  Z mé strany  v tom  nejsou emoce. Abych předešel spekulacím a fámám, které by můj odchod z rady městyse mohly provázet, chtěl bych  napsat, že se nevzdávám  mandátu radního pro nedostatek  času, či z rodinných důvodů. Vnímám to tak,  abychom na druhé straně  viděli člověka s jeho osobním příběhem  a pokusili se vidět situaci –  problém očima toho druhého. To je myslím velký úkol pro nás všechny…. Proto  své pohnutky, vzdání se mandátu radního, hlouběji nespecifikuji a doufám, že  se i takto podaří uklidnit atmosféru v obci.  Omlouvám se těm, kteří doufali, že napíši konkrétněji své důvody, že je to pro ně moc všeobecné. Ale této „včeobecnosti“ bych se pro začátek držel, protože nastavuje pravidla vzájemného spolužití – společné směřování – cíle. Jde mi hlavně o otevřené společenství v Libici nad Doubravou, které  by dokázalo spolu  spolupracovat. Bez pomluv. Bez posměšků. Protože bez pokory k  jinému pohledu na řešení některých úkolů v obci a úctě  k předcházejícím generacím  to asi nepůjde, s vědomím, že i tato „malá“ (komunální) politika vytváří  základy pro  tu „velkou“, se kterou je většina z nás  tak nespokojená, ale přitom se na tom „velkém“ dění i takto, kladně či záporně, podílíme.

V závěru se omlouvám všem, které jsem tímto svým svobodným rozhodnutím zklamal, ale pevně věřím, že budu platným členem Obecního zastupitelstva městyse  v Libici nad Doubravou.

S úctou

Petr JUN

_8.5.2011

.

Po uveřejnění tohoto komentáře jsme našli zajímavý článek, který vypovídá o vztahu některých z nás k třešňové aleji, přestože se nejedná o totožnou. Fragmenty ze školních let 1963 až 1972 / vzpomíná Jiljí Záruba – zde

Určitě většina z Vás znáte vynikající dílo od A.P. ČECHOVA „Višňový sad“. Pro občerstvení paměti bychom Vám tímto chtěli zprostředkovat zážitek z čtení tohoto díla. Jde o obsah tohoto díla, kde nakonec dojde k vykácení višňového sadu a rozpadu celé rodiny. Tento příběh není historicky pravdivý, ale pravdivě vypovídá o vztahu k základním lidským hodnotám. Na čem je postaveno hodnotové propojení s generacemi před námi. Co to vlastně znamená pro širší společenství? Přímo Vás to tímto navede do situace a dění v naší obci, kde nakonec zjistíte, že nejde pouze o sad, ale o podstatné věci, které potřebujeme k spolubytí…..slušnost, ohleduplnost, vztah k trvalým hodnotám přecházející z generace na generaci a z toho pramení pocit sounáležitosti…

Tento náš článek již nemůže nic změnit na tom, že jsme přišli zase o kus své svébytnosti a kus krásného místa, kam jste mohli jít na výlet, posadit se a odpočívat. Na jaře jste se mohli kochat rozkvetlými třešněmi a višněmi. Za horka , v létě, jste se mohli občerstvit plody a odpočinout ve stínu stromů, které zde rostly již 15 let a teď – není jich více . Zní to skoro jako pohřební řeč. Ono totiž o pohřeb v přeneseném slova smyslu jde…!!! Zastupitelé z minulého volebního období /rok 2006-2010/ odsouhlasili, že se tento pozemek převede do lesního půdního fondu v rámci pozemkových úprav. Zastupitelům se ale neřeklo, že se s tím vykácí i tento sad. Myslíme si, že kdyby zastupitelé tuto informaci měli danou při schvalování převodu tohoto pozemku do lesního, tak by tato změna asi neprošla /tuto informaci máme od zastupitele, který byl v zastupitelstvu v minulém období/. Můžeme být napadáni za to, že se nechováme jako správní hospodáři, že z lesního hospodaření bude výnos do obecního rozpočtu vyšší než z ovocného sadu…… Ale pokud dovolíte, tak Vám zde ukážeme výsledek hospodaření, jaký by měl být podle návrhu rozpočtu pro rok 2011 z naší fa. „Obecní lesy a zeleň Libice nad Doubravou“. Příjmy celkem činí 1 541 250kč. Náklady celkem jsou 1 098 000kč. Podotýkáme, že jde o návrh rozpočtu a navíc je v tom započítán ještě příjem ze školky, což ale ve výsledku našeho výpočtu může změnit pohled na věc jen o 10ti koruny. Ale pro jednoduchost výpočtu /může tam být i statistická chyba, protože jde pouze o návrh/. Takže po odečtení získáte výsledek, který říká, že zisk činí 443 250kč. Při výměře 190ha zjistíme, že roční výnos z jednoho ha lesa /lesních pozemků/ je zaokrouhleno 2 340kč/ha.

Chceme upozornit, že nepolemizujeme s výtěžností lesního hospodaření na 1 ha, jsme si totiž vědomi, že výtěžnost Městských lesů Ždár nad Sázavou je 1000kč/ha a Státní lesy se pohybují kolem 300kč/ha.

Bylo vykáceno více jak 40 ks ovocných stromů ve zdravém stavu, které již plodily. Při sponu těchto stromů /6krát 6/ zjistíte, že se jedná o výměru sadu 1440m2. Když si přenesete výtěžnost z jednoho ha lesa na tento pozemek, tak zjistíte, že roční přínos do obecního rozpočtu z tohoto „sadu“ ročně je až zanedbatelný, protože tento výnos po přepočtu z této rozhlohy by mohl být kolem 340kč z plochy vykáceného sadu. Tak zde vyvstává otázka, proč se tento pozemek v rámci pozemkových úprav převedl do lesního půdního fondu. Jestli tomu dobře rozumíme, tak tyto pozemkové úpravy se dějí kromě jiného, také v rámci protierozních opatření. Myslíte si že bylo nutné tento pozemek převádět na lesní půdu, když byl již zatravněn a stromy zde byly již 15 let vysázené?! Když přihlédneme k „výtěžnosti“ tohoto pozemku a porovnáme s efektem estetickým, morálním…, tak se nám na mysl vtírá myšlenka, že ten, co nechal tento sad vykácet, tak to provedl bez citlivosti a bez ohledu na generaci, kerá tento sad zakládala, že je činem velmi brutálním. Doufáme, že nejde o snahu zlikvidovat vše, co minulá generace pro nás chtěla zanechat /v pozitivním slova smyslu/. Pokud totiž nedokážeme navazovat na genarace žijící před námi a budeme chtít neustále dokazovat, že před “námi“ nic neexistovalo, tak nakonec nebudeme ani vědět kam patříme, kam bychom měli směřovat….

Jak se máte/ jak se Vám žije/ sousedé?..
                                                                                                                                                        _16.4.2011

.

                                                                                                                             (Přísloví)

Na veřejném zasedání zastupitelstva městyse, které se konalo 11.3.2011 jsme v závěru vyslechli příspěvek pana Bednáře (čtěte), toho času opět člena kontrolního výboru.  Jeho výtka byla směřována vůči našemu sdružení NOVÁ CESTA. Bylo nám vytýkáno nepravdivé naznačování, že o kauze kronika věděl již v létě roku 2010. Pokud si ale pozorný čtenář přečte první odstavec našeho článku „Pár slov ke kronice“, nic takového z něho nevyplývá. Naopak! Upozorňujeme, že kontrolní výbor byl časově omezen. Tento příspěvek bychom mohli chápat jako osobní výpověď p. Bednáře, protože v té době byl předsedou  kontrolního výboru. S jeho příspěvkem však nemůžeme  souhlasit, protože zde  říká věci, které nemůže dokázat a přesouvá vše do roviny úmyslů a tím celý tento problém zamlžuje. Tento příspěvek nic nevyřešil, nepomohl k posunutí v tomto střetu/ této záležitosti dále. Naopak, pokud se chceme k něčemu dobrat, musíme používat pouze fakta, která se dají ověřit. Nedotazovat se, proč někdo neinformoval dříve. Je snad špatný ten, kdo na špatnou věc ukáže, nebo ten kdo jí udělá? V závěru informuje všechny přítomné o svém přesvědčení o snaze zneužít tento problém k předvolebnímu ovlivnění občanů. I kdyby bylo úmyslem upozornit před volbami na absolutismus v souvislosti s neakceptováním rozhodnutí obecního zastupitelstva, který se nyní opět potvrzuje samovolným rozhodováním o tom, komu a jaké podklady předat a komu ne, nic to nemění na podstatě věci. Je to naprosto normální. Nejde tu o žádné ovlivňování občanů, ale otevření očí upozorněním na to, že něco není správné. Zdá se Vám správné utajování informací před ostatními občany? Nám ne. Myslíme si, že každý z nás, by měl mít možnost být informován o dění v obci. K čemu by potom bylo veřejné zasedání, kde se může každý vyjádřit, když nebude vědět, o čem se mluví.

Chceme, aby se přípravné materiály pro zastupitelstvo vystavily  na webové stránky městyse, samozřejmě s přihlédnutím k zákonným normám (např. Zákon o ochraně osobních údajů). A proč? Chceme totiž, aby se do jednání Zastupitelstva městyse Libice nad Doubravou zapojilo názorově co nejvíce občanů, kteří se na toto zasedání mohou připravit a jednání  připomínkovat.

Po velmi dlouhém jednání nebyla naplněna naše naděje na uklidnění. Přiznáváme, že se nám všem v tomto ovzduší  bude těžko žít a tento problém potáhneme hodně dlouho, protože křivdy bez snahy napravení a bez omluvy se těžko zapomínají. Taková byla i nabídka našeho řešení – veřejná omluva a opravný zápis. Nic takového se však nestalo.

Ale stále máme naději, že  dojde k omluvě a podání ruky…. Pokud se toto  nedokáže, tak je marné  naše snažení a k čemu nám bude „krásná vesnička-středisková“, ve které se nedá vyslovit svůj názor. Pokud ano, tak velmi těžko. Nebo už si  nedokážeme představit, jaké by to mohlo být? Potkat se, usmát se, podat si ruce, se zájmem spolu pohovořit…….Protože pokud se žije jen jednomu člověku v obci špatně, tak se  potom špatně žije celé obci.

Jak se máte /jak se Vám žije/ sousedé?
_20.3.2011

.

S nadějí se obracíme k zasedání Zastupitelstva městyse Libice nad Doubravou, které se koná 11.3.2011 v 18 hodin v zasedací místnosti na Úřadu městyse. S politováním zjišťujeme, že se situace neuklidňuje, proto navrhujeme toto řešení: aby neoprávněný zápis do kroniky byl graficky označen tak, aby na první pohled bylo zřejmé, že je „něco“ jinak. Dále aby byl připsán zápis k tomu, že tento zápis byl vepsán neoprávněně a  neoprávněnou osobou (jmenovitě). Protože pokud toto neuděláme, tak se může v budoucnu stát, že se někdo rozhodne změnit zápis např. tímto způsobem:

“Po volbách v roce 2010 se sešlo  vítězné sdružení nezávislých kandidátů Obec pro každého s dalšími dvěma sdruženími  Železné hory a Nová cesta. V povolebním jednání vítězné sdružení nabídlo zbývajícím dvěma po jednom mandátu  do Rady městyse Libice nad Doubravou. Podmínkou vítězného sdružení bylo držet se volebních výsledků. Pokud se na to podíváme zpětně, tak toto vítězné sdružení své podmínky, které dalo zbývajícím sdružením, nedodrželo. Při vyjednávání jsme si mysleli, že podmínky kladené „ protistranou“nám , jsou závazné i pro ně.  (alespoň mezi slušnými lidmi to tak funguje. Je to jako ve fotbale. Pravidla jsou daná a pokud hráč  jednoho mužstva bude  dělat i rozhodčího, kam to asi povede? Zápas se nedohraje….) Ale opak byl pravdou.  Toto nedodržení dohody vnímáme jako zasahování do suverenity jednotlivých sdružení a snahu o diskreditaci některých zúčastněných osob (jako pokus o odstranění těchto lidí z veřejného života obce). Jako prokádrovávání osob.. kdo je více, či méně vhodný pro jednání… „

Zdá se Vám tento neoprávněný zápis do kroniky obce absurdní? Nám ano. Na tomto příkladu je dobře vidět, jak jsou asi rozdílně vnímány události v obci. Proto by také neměla „vítězná strana“ psát kroniku a neměla by se dopouštět hodnocení jednotlivých událostí. Dále, když toto pominete to,   že jste si někdo „půjčil“ kroniku a neoprávněně zapsal tento zápis, tak tento způsob  jednání, doufáme, vypovídá snad jen o hlouposti, snad ne o aroganci a přehlížení základních principů fungování občanské společnosti. A teď musíte navíc  ještě  doufat, že se to neprovalí. A pokud ano, tak to musíte řešit. Jak? Třeba to rozmáznout do ztracena, zamlžit, nebo při tom obvinit další osoby…. A tomu chceme zamezit.

A co takhle za touto kauzou provést „tlustou čáru“ a pokračovat dále v normálním běhu obce. Ale bez pojmenování a popřípadě omluvy to asi nepůjde. Pokud se  shodneme na pojmenování a omluvě, tak se velmi přimlouváme za uzavření této kauzy bez personálních postihů.

Sdružení nezávislých kandidátů Nová cesta

.

Obecní dění letos na podzim rozhýbala kauza „ Obecní kronika“.

Nebereme  tuto  kauzu  jako  účelovou,  která  měla zasáhnout do  „předvolebního boje“ v obci. Je  celkem jasné a není o tom pochyb, že do kroniky byl zapsán neoprávněný zápis, který nebyl odsouhlasen zastupitelstvem obce. Jsou dvě zásadní informace. Pan Bednář, v současné době člen kontrolního výboru, říká, že  kronikářka o tomto problému s kronikou věděla již  v červnu 2010 a chtěla to přenést do roviny „předvolebního boje“. Kronikářka (paní Rutschová) říká, že tento problém objevila až v srpnu 2010.  Pak je tu otázka, proč pan Bednář nechtěl již v minulém volebním období tuto  kauzu řešit, ač v té době byl předsedou kontrolního výboru, i když  jeho mandát v kontrolním výboru byl již velmi časově omezen.

Nevnímáme tuto kauzu jako problém  pouze obsahový, ale hlavně jako  problém systémový.  Úkolem kronik, které jsou doplňovány  zápisy o důležitých událostech již po dlouhou dobu, je zanechat odkaz budoucím generacím. Protože obecní zastupitelstvo předložený návrh zápisu  schválilo, měl být tento zápis zapsán v nezměněné podobě bez stylistických úprav. Pokud  s obsahem, jako občan, nesouhlasím, pak je tu ještě opravný  prostředek. Mohu požádat o dodatečnou opravu v zápise, která bude vložena do sporného zápisu. Kronikář potom zapíše tyto dva rozdílné pohledy na danou problematiku. Nyní jsme svědky toho, že  do kroniky je  zapsán neodsouhlasený zápis. Nerozumíme  tomu, proč nebyl využit tento opravný prostředek, který zákon umožňuje? Je veliká škoda, že kronika, která  popisuje poměrně dlouhé období, je najednou přerušena v ději a je uložena do Okresního archivu v Havlíčkově Brodě a nelze již do ní dále zapisovat. Byli bychom rádi a trváme na tom, aby kronika, která se bude znovu zakládat, byla psaná ručním zápisem, a aby se toto sporné období zachovalo v jednotném novém svazku. Protože, pokud se pro toto období vyčlení nový svazek a ten ihned proběhne „skartačním řízením“ (tzn. uloží se do archivu), stane se majetkem Okresního archivu a občanům  se tím ztíží možnost nahlédnutí do tohoto období. V případě zájmu budeme muset vážit čas a cestu do okresního města. Dění kolem kroniky se potom jeví jako velmi podezřelé a vytváří to dojem manipulace s informacemi. Pak si začneme klást otázku: „Neděje se toto svévolné porušování i v jiných oblastech, které máme „informačně zamlženy“?“  Nutí nás to potom číst mezi řádky (jako Češi to umíme velmi dobře).

Máme obavy, že sdružení, „Obec pro každého“, má tu sílu tento problém rozmělnit, zamlžit a zamést. Proto se na ně obracíme  s tím, aby se pokusili uchopit  tento „problém“ jako selhání člověka v systému.  Aby to vnímali jako zkoušku, že systém opravdu může fungovat, ne že si  tento systém můžeme ohýbat  ….., že vzhledem k jejich hlasovací síle při jednání zastupitelstva mají vždy pravdu. S hlasovací silou jde ruku v ruce i odpovědnost. Máme na mysli odpovědnost i za mezilidské vztahy v obci, ne jen technické fungování obce.

A problém s kronikou se nám pěkně zamotal. Možná už se nám to nechce ani nijak řešit. Máme obavy, že to bude trvat hodně dlouho, než se k něčemu spravedlivému dobereme. Přistupme  k tomu  problému tak, že nemůžeme dokázat nic z toho, co „obaluje“ tuto kauzu. Jediné, co je možné dokázat je to, že byl zapsán neodsouhlasený zápis. A řešení je pak jasné.  Jde o přiznání, třeba o omluvu, třeba o podání ruky, třeba o úsměv, třeba o trochu humoru…. ( pokud to ještě jde, protože trvalé odvádění od podstaty tohoto problému, staví vyšší a vyšší bariery mezi jednotlivými stranami). Jde o vyvození důsledků. Jsme přece odpovědni za své jednání a chování. Samozřejmě můžeme  přece svobodně říci a napsat  svůj názor. Ano, samozřejmě, ale naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého.Toto jsou základy dobrého fungování mezilidských vztahů. Pokud  dokážeme říci lidem, kterým třeba i mírně řečeno nerozumíme: „Promiň, máš nějaký nápad, jak tuto věc řešit? Aha, Ty to vidíš jinak? No to jsem tak nemyslel….. Nechtěl jsem Tím ublížit…“ Možná tento způsob fungování vnímáte jako velkou slabost, ale když se nad tím hlouběji zamyslíte, pak poznáte, že je to velmi osvobodivé. Zkuste si to v rodině,  v sousedství, v práci.  ….Uvidíte, funguje to !!!

Jak se máte /jak se Vám žije/ sousedé?

.

Když se schvaloval návrh rozpočtu, překvapilo nás, že výše prostředků, navrhovaných  do jednotlivých kapitol,  není hlouběji strukturovaná.  Nevíme, ani u pravidelných nákladů obce, jaké byly výsledky / aspoň orientační/ v tomto roce 2010, podle kterých by se stanovoval návrh rozpočtu pro rok 2011.  Potom dochází během roku docela k významným rozpočtovým změnám, které se opět  odsouhlasují zastupitelstvem. Záhy jsme svědky toho, že  se zvedají ruce a neví se  o struktuře jednotlivých kapitol vůbec nic. Nemůžeme  asi chtít tato čísla rozpitvávat až na jednání zastupitelstva. Bylo by potřeba si s tím dát tu práci již dříve. Nevíme ovšem, jestli je  možné časově stihnout, mít  připravené podklady k nahlédnutí a  k připomínkování. Pak se ptáme, jak vlastně vnímáme fungování zastupilstva obce? Mají čas se tím zabývat? Pokud se to nechá až na jednání zastupitelstva, myslíme si, že už je pozdě „Jsou pak  zastupitelé obce k něčemu? Jsou tam potřební? Nebo jsou jen fasádou?“ Když se návrh stejně musí schválit. Naše představa navrhování rozpočtu by měla fungovat takto. Navrhuje rada, doplňuje  a odsouhlasuje zastupitelstvo.  Radě, která navrhuje rozpočet pro příští rok, by měl být podán ucelený  a  docela  podrobně strukturovaný předběžný rozpis  výsledků rozpočtu letošního roku, o který se může, při stanovování navrhované částky  pro příští rok opřít.  Bylo by velmi dobré, aby radní i zastupitelé viděli tento návrh ještě ve stavu „zrodu“. Na radě a potažmo až na zastupitelstvu se tím zabývat je už pozdě.  Na zastupitestvu, které schvaluje návrh rozpočtu, pak již není čas a  ani síla měnit – přesouvat  finanční prostředky v jednotlivých  kapitolách. Nebo nás to nezajímá? Nemáme ne  to čas?

Proto se obracíme s tímto na Vás, občany, abyste svým zájmem  posouvali  toto všední dění  v obci k normálu. Obracíme se na zastupitele, aby své trvání ve funkci zastupitele obce vnímali jako čestnou funkci, bez dalších nároků, s možností  pozitivně ovlivňovat dění v obci. Vždyť nehájí sami sebe nebo sdružení, za které  kandidovali. Že  odevzdají více času  pro tuto práci než jaká bude odměna je asi každému jasné, ale aby se řídili svým svědomím a uvědomili si, že nesou spoluodpovědnost za dění  v obci. Taky jsme si zvykli, z dob před rokem 89, že většina žije na úkor menšiny. Lépe: Většinový názor, který často bývá „zmanipulován vlivnými této doby“,        s menšinovým, byť třeba komplikujícím názorem,   nepočítá. Kdo má větší počet hlasů, tak má vždy „pravdu“. Ale, přátelé, tak to není. Jde o  kladení si otázek vzájemně a hledat z nich možná  východiska opět společně. Pokud nebudeme hledat pro a proti /dobro a zlo/, tak se  míjíme a k ničemu se nedobereme To je princip fungování občanské společnosti. Pokud nedokážeme takto  jako obec fungovat, tak jako „společenství lidu obecného“ nemáme moc velkou šanci. Potom nám nezbude nic jiného, než se vrátit zpět.

Kam až se chceme vrátit? Až na stromy……..?

„Jak se máte /jak se Vám žije/ Sousedé“