Kronikář byl v minulosti /před r.1948/ považován za pamětníka obce. Byl osobou považující určité důvěry a úcty, tak trochu „písmák“, který nevnímal obec pouze jako prostor svého vlivu, ale jako společný domov, který popisuje. Po roce 1948 se stává funkce kronikáře funkcí i politickou. A to je to, v čem se dnes v naší obci pokračuje a proti čemu vystupujeme. Důvěru dostává ne nejvhodnější možný kandidát, ale kandidát „názorově spřízněný“. Rada městyse vybrala, jak vybrala. Tento její výběr nemá obsah. Na otázku, co vedlo vítěze, pana Josefa E., k tomu, aby se přihlásil do tohoto výběrového řízení, odpověděl, že je to jeho soukromá věc…..
Na konci článku pana starosty, v Cestě Vrchovinou, nás zaujalo přísloví: „Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem“../ tolik říká lidové přísloví/ Pan starosta píše zavděčit. Chceme upozornit, že zachovat a zavděčit je trochu odlišné . Zachovat vnímáme ve smyslu udržení určitých hodnot v mezilidských vztazích. /např. zachovat důvěru – to je asi správně, zavděčit důvěru…. cítíte určitý nesoulad.?/. Zavděčit je chtít vděk po lidech. Ale kvůli tomu přece nejsme starostou, radními či zastupiteli. Jde přece „pouze“ o směřování obce, ne o hru „Na největšího“. Vy ji neznáte? /J. Werich, Fimfárum, Jak obři na Šumavě vyhynuli…../není to dlouhé-doporučujeme/. Tyto funkce mají propůjčeny pouze proto, že požívají určité důvěry. Ale zpátky k přísloví. Je nutné se zachovávat, či zavděčovat se lidem všem? Nestačilo by jednat spolu vzájemně pravdivě, spravedlivě a k tomu ještě s pochopením? Nestačilo by se postavit na stranu dobra a pravdy a lásky a../ přidejte si tam co chcete, co tmelí lidské společenství/…. Potom pak tato „lidová moudrost“ „Není na světě…“ už je „moudrem“ nadbytečným a prázdným, vypovídajícím o nás, o naší neschopnosti se vzájemně poslouchat a děj v obci vnímat v širším kontextu……
Články k tomuto tématu, které byly uveřejněny v Cestě Vrchovinou – ZDE